Že mají otravování kuřáckou menšinou plné zuby, dokázali zákazníci pražského baru La Casa Blů během hlasovacího experimentu na Facebooku. Přátelé, chcete, aby se v podniku přestalo kouřit? Anebo se má kouřit dál? Hlasujte, my z Casa se zařídíme podle vás.
"Po třech měsících se ukázalo, že sedmdesát procent našich hostů si přeje zákaz kouření. Osobně jsem to přivítal, protože poslední rok a půl jsem kvůli kouři chodil do vlastního podniku už skoro nerad, až jsem si říkal, jestli by nebylo rozumnější ho prodat,“ vzpomíná majitel baru Jorge Zúňiga Pavlov na loňský podzim, kdy se pro La Casa Blů lámal čas a cigarety. Asi tisícovka hlasujících rozhodla, že chce k chilskému vínu a tequile čistý vzduch.
Fajn – Jorge Zúňiga svůj podnik už několikrát vyslal na pionýrskou stezku, například rezervovat si místo přes internet se v něm dalo už roku 1998, před šesti lety jako jedni z prvních v Praze zavedli wi-fi.
Dusno nastalo, když chtěl o výhodách čistého vzduchu přesvědčit personál, kterému platí podíl z tržby. "Byli si jisti, že jako nekuřácký podnik nedopadneme dobře. Ale aby lidé přestali chodit po třinácti letech jenom proto, že si nemůžou zapálit? Tomu jsem nemohl věřit,“ popisuje dvaceti lety v Praze čechizovaný Chilan. "Projektu jsem dal název Přestaň kouřit mezi kamarády a rozhodl se ho spustit od Nového roku. Nekuřáckých čajoven a kaváren je spousta, ale nekuřácký bar? To byl neznámý terén. V polovině prosince jsme na zkoušku uspořádali nekuřácký mejdan, pověsili pozvánku na web a čekali, kolik lidí přijde a jak se budou chovat. Bylo tady plno, pařilo se do rána a nikdo nekouřil.“
V La Casa Blů se tedy nekouří necelého čtvrt roku. Podnik přišel o dopolední partičky středoškoláků, kteří nad jedním pivem místo školy pálili jednu za druhou, zato prodají daleko víc jídel: dosud jen předpokládaná vůně nachos a burritos z kuchyně žaludek navnadí víc než špačky čpící z popelníku. Tržby těsně po vyhlášení zákazu klesly, ale už jsou zase na původní úrovni. Bar nejenže přežil, ale žije. "Převládá jakýsi mýtus, že do společnosti chodí jen kuřáci, zatímco nekuřáci sedí doma a neumějí se bavit. Jsme hmatatelný důkaz, že to tak není,“ podotýká Jorge Zúňiga. Že na típnutí vydělají hlavně majitelé hospod, dokazují údaje z civilizovanějších zemí, které už kouření zarazily.
Čísla z New Yorku
První nekuřácký rok odevzdaly restaurace v New Yorku o dvanáct procent vyšší daně než rok předchozí. V pohostinství vzniklo deset a půl tisíce pracovních míst, úřady vydaly přes 270 nových licencí na restaurace. Že hospodští s popelníky nezlikvidují hospodu, dokázala stovka studií z Kanady, Velké Británie, USA, Austrálie, Nového Zélandu, Jižní Afriky, Španělska, Norska, Irska, Hongkongu. Naopak nad těmi, které předvídaly pokles zisků hrůzostrašný jako rakovinové plíce na cigaretových krabičkách, si můžeme rezervovaně odkašlat. Podle zprávy organizace Tobacco Control z roku 2003 totiž nebyla z pětatřiceti studií, které věštily negativní vliv nekouření na ekonomiku, ani jedna prokazatelně nezávislá na tabákových lobby, osmdesát procent z nich dokonce nesplnilo základní požadavky na kvalitu a nestrannost.
Nekouření vynášíŽe na típnutí vydělají hlavně majitelé hospod, dokazují údaje z civilizovanějších zemí. |
Takovým trikem bylo například veřejnosti předvést klesající křivku prodeje v barech a schválně neuvést, že tržby se propadaly už před zákazem kouření, jako třeba v Irsku v roce 2004. Mimochodem Irové si zákaz pohostinského kouření zvolili za nejlepší událost roku.
Ovšem obraz nekuřáků, kteří v baru nepustí chlup a raději si doma nad zeleným čajem čtou přírodní lyriku, je zažraný jako nikotin na kuřáckých prstech a stejně úchylný jako přesvědčení, že večírku dají správnou šťávu až čtyři tisíce chemikálií v plicích.
A znovu sedmdesát procent
"Bez debat nejvíc vydělám, když se ke každému stolu posadí dvě holky a budou pít čaj a minerálku. Největší část klientů cigáro k útratě nepotřebuje,“ ukazuje Kamil Pavlíček boxy ve svém podniku. Bar a bluegrassový hudební klub Vodnář na předměstí Plzně, kousek od Berounky a boleveckých rybníků, funguje sedmnáct let.
Od začátku loňského října si tu nezapálíte. "Zdejší brigádnice zpracovávala v rámci školního projektu marketingovou studii a ptala se našich hostů, jestli by Vodnář měl být nekuřácký – sedmdesát procent lidí řeklo ano,“ popisuje neortodoxní Plzeňan, zatímco za pultem točí bernarda. Aktivního vodáka – stejně jako domestikovaného Pražáka Zúňigu – otravoval kouř ve vlastní hospodě. "Pračku vzduchu jsme sice měli, jenomže ta proti plnému baru nemá šanci. Schválně se podívejte sem do rohu, ta zeď je skrz naskrz nasáklá nikotinem, a to jsme malovali před rokem a půl,“ namíří na žlutý flek vedle okna.
Zákaz kouření se ani ve Vodnáři nedotkl tržeb, návštěvnost spíše zvedl, cíleně za čistým vzduchem začali například chodit zaměstnanci firem v okolí. Sázka na nekuřáckou kartu se však nemusela vyplatit – plzeňská tepna Americká s bary a popelníky je pouhou čtvrthodinu jízdy autobusem. Majitel krčí rameny: "Tohle je můj pozemek, můj barák, mám zaměstnání, které mě na naše poměry velmi dobře živí. Pokud by to nešlo, podnik přestavím a nechám si jen malý bar. Zkušenosti z ciziny říkají, že takhle je to v pořádku. Akorát my máme parlament plný zbabělců.“
Plošný zákaz kouření Kamil Pavlíček ani neočekává, ani nepožaduje. Ale stát by podle něj měl udělat jednu věc: "Stanovit takové právní podmínky, aby se nápravy domohl člověk, jehož někdo ohrožuje na zdraví, a to kuřáci dělají. Regulací si samozřejmě nejsem jistý. Český úředník je úplatný a jde mu hlavně o to, aby ho nikdo neotravoval. A jak špatně zacházíme se svobodou! Reptáme proti vrchnosti, ale neumíme se dohodnout, a když už se dohodneme, pravidla nikdo nerespektuje. Takže kdyby se zavedl plošný zákaz kouření, český člověk neprodleně vynalezne výjimky.“
Dodejme: v již zmiňovaném Irsku se rok po zákazu nekouřilo v pětadevadesáti procentech kontrolovaných podniků.
Bezdechý zákon
Jenže k přelstění protikuřáckého zákona nemusíme čekat na plošný zákaz kouření. Kdyby se restaurace poctivě řídily tím aktuálním, musela by většina vyhlásit zákaz kouření prakticky okamžitě. Tvrdost zákona 379/2005 O opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákem, alkoholem a návykovými látkami totiž až vyrazí dech. Pohostinské podniky musí mít buď vyhrazený a dobře odvětraný prostor pro kuřáky (sic!), nebo se v nich nesmí kouřit vůbec. Jedinou výjimkou smějí být zvláštně vyhrazené, dostatečně odvětrané a viditelně oddělené prostory.
Protikuřácký zákon platí už od ledna 2006, ale jako by neplatil nikdy. Když chtěl Svaz obchodu a cestovního ruchu po ministerstvu zdravotnictví přesnější definici vágních "zvláštních prostor“, ministerstvo se – namísto požadavku stavebně separovaných místností – cuklo a posvětilo oddělení kuřáckých prostor "provozně, organizačně nebo jiným vhodným způsobem“. Nekuřáci si tak mohou udělat obrázek, co v tomto případě pro národní zdraví udělalo ministerstvo zdravotnictví, například při fetování cizího nikotinu za květinovým paravanem nebo ještě lépe pod cedulkou s přeškrtnutou cigaretou na stěně. Podmínka účinného odvětrávání je samozřejmě scestná sama o sobě, protože nejenže by ventilace musela měnit vzduch rychlostí tornáda, ale neexistuje hranice, od níž je množství karcinomů vesele poletujících restaurací bezpečné.
Za porušení protikuřáckého zákona může fyzická osoba dostat pokutu až padesát tisíc korun, právnická až půl milionu plus dvouletý zákaz činnosti. Na webu České koalice proti tabáku http://www.dokurte.cz najdou otrlé či odhodlané duše manuál, jak požadovat nápravu, a to stupňovitě, po ose: obtěžující kuřák – personál – přivolaná policie.
Dodržování nekuřáckého zákona mají sledovat krajské hygienické stanice. Loni zkontrolovaly necelých dvacet tisíc podniků a uložily pokuty za 1 877 000 korun. Jak upozorňuje hlavní hygienik Michael Vít, ve většině případů nepadaly pouze za porušení protikuřáckého zákona, nýbrž i za další závady nesouvisící s kouřením. Že hygienické stanice zajímá nepoměrně víc čistá kuchyně než čistý vzduch, potvrzuje ředitelka koalice Kateřina Langrová. Přesto se domnívá, že nástroje k vymáhání zákona (podle ní velmi přísného) máme. "Jenže nejsou dostatečně využívány,“ říká lékařka.
Irsko potřetí a naposledy: první nekuřácký rok příslušná pokuta padla v osmatřiceti hospodách – z pětatřiceti tisíc.
Národní pasivita
Aby se situace změnila, musely by nekouřící dvě třetiny českého obyvatelstva na obtěžující menšinu tlačit. Obtěžovaná většina však v drtivě většině apaticky drží pysk a dech. "První dny po zákazu kouření v La Casa se stávalo, že si kuřáci připálili. A víte, co na to nekuřáci? Nic. Seděli a čekali, až zakročí obsluha, aby nemuseli do konfliktu. Pořád čekáte na zásah tatínka,“ komentuje české srabství Jorge Zúňiga. Že se nekuřácká většina neumí bránit, potvrzuje i lékařka Kateřina Langrová: "Přetrvává jakýsi ostych, že požádat o nekuřácké prostředí je neslušné a že mi to za ty problémy vlastně nestojí. Jenomže když lidé jako hlavní negativní efekt večera stráveného v zakouřené restauraci vnímají páchnoucí oděv a vlasy, pasivní kouření podceňují. Jde o přímé poškozování zdraví.“
Tabákovým lobby se povedl geniální tah: převést debatu o (ne)kouření čistě do ekonomické roviny. Kolik mě bude stát přestavba podniku na dvě stavebně oddělené části, zděšeně počítají majitelé hospod, kolik kuřáků si začne kupovat pivo místo u mě v supermarketu.
Klíčovou věc, ochranu zdraví, zakryla kouřová clona. Tři tisíce pasivních kuřáků, kteří čeští kuřáci společnými silami každý rok zabijí, si však zaslouží více respektu. Plošný zákaz kouření přitom zdraví prokazatelně zlepšuje: ve Francii od svého zavedení v lednu 2007 snížil počet hospitalizací za rok o 15 procent, v Itálii (nekouří se od ledna 2005) měli o 11,2 procenta méně infarktů.
Na nekuřácké mapě Evropy je Česko trapným představitelem smrdutého Divokého východu. Jako jediná členská země Evropské unie ještě nepodepsalo Rámcovou dohodu o kontrole tabáku, která by zajistila ochranu nekuřáků ve veřejném prostoru a monitorovala tabákový průmysl. Aspoň že vedeme v počtu nezletilých závislých na nikotinu – cígo cestou do školy si dá tři sta tisíc mladých Čechů.
Omyl pana vedoucího
Z podhoubí státní tabákové apatie pučí jedna nekuřácká restaurace za druhou. Zatímco se před několika lety profilovaly jako podniky zdravého životního stylu, poslední rok přibývají takříkajíc napříč stravovacím spektrem. Na webu http://www.dokurte.cz visí seznam asi šesti stovek nekuřáckých podniků, třetina z nich se registrovala v průběhu posledního roku.
Na podobný portál www.nekuracke-restaurace.cz (momentálně asi osm set adres) přibude měsíčně až osmdesát nových zařízení. Jejich rozložení je velmi nestejnoměrné: zatímco v Praze si nekuřáci vyberou z více než sto šedesáti podniků, na Karlovarský kraj jich připadne devatenáct. Na portál, který byl spuštěn loni v červnu, chodí pro informace denně kolem šesti set uživatelů. "Nejvíc se registrují restaurace, zatímco typické české hospody nemají moc zájem rozšiřovat nekuřácké prostory. Pomůže až změna zákona a jeho striktní dodržování,“ domnívá se Michal Kaděra, který web provozuje.
Zručný marketingTabákovým lobby se povedl geniální tah: převést debatu o (ne)kouření čistě do ekonomické roviny. |
Pražskou hospodu Pod Slavínem však vyvětrala shoda náhod. Hospoda ve velkém rohovém domě na křižovatce na Albertově má asi osmdesát míst na devadesát metrů čtverečních, na dřevěných stolech připravené pivní tácky a přes oběd se podává klasická česká kuchyně. "Na chodníku vedle jsme roky provozovali celoročně vytápěnou předzahrádku. Jenže nám ji zrušila památková péče, že prý vedle toho nádherného rozpadlého nádraží Vyšehrad dělá ostudu,“ ironizuje úřední rozhodnutí vedoucí Zdeněk Hach.
Náhradním řešením – a zároveň jediným kuřáckým prostorem – se měla stát vytápěná markýza. Po měsíci provozu zjistil, že se prakticky nedá vytopit. "Jenže my už jsme měsíc fungovali jako nekuřácká hospoda, a dělejte krok zpátky! Tak nám to zůstalo. Tržby jsou stejné, útrata na jídlo stoupla o deset procent. A to jsme hospoda stavěná na pivu, a možná že jediná v Praze. Jediné, co kleslo o polovinu, je kafe,“ shrnuje vedoucí, zatímco sedíme v patře hned u vchodu, které je stavebně oddělené od vlastní hospody a kam má přístup pouze obsluha a štamgasti. Cedulka na stěně, která původně visela dole v hospodě, dokládá Hachovo stanovisko k nikotinu ke svíčkové z doby před třemi lety: "Zde se bohužel kouří po celou provozní dobu. Těšíme se na schválení zákona o plošném zákazu kouření v restauracích celé ČR, protože v současné době nemohou jednotlivé restaurace tento zákaz ekonomicky přežít.“ Dneska k tomu týž vedoucí poznamenává: "Ukázalo se, že jsem se mýlil.“
S tím souhlasí i provozovatel webu Michal Kaděra: "Argument hospodských, že pokud zakážou kouřit, přijdou o klienty, je nesmyslný. Pokud bude pravidlo platit pro všechny, bude národ pivařů raději chodit kouřit před restauraci, než aby seděl doma u lahvového výrobku.“
