Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Bojovník, který prožil několik životů

  15:52aktualizováno  15:52
„Mne nikdo nenutil, abych šel bojovat proti nacismu a potom proti komunismu. Musel jsem čekat, že se mnou nebudou jednat v rukavičkách, že dostanu výprask. Nikam jsem nemusel utíkat – mohl jsem žít v myslivně a chodit za holkama. Všechno jsem si vybral sám. A řeknu vám, ten život plný strastí bych nikdy nevyměnil... Jsem Čechoslovák a jako Čechoslovák doklepu svůj život.“ To bylo životní krédo plukovníka Pravomila Raichla, který doklepal ve svých jednaosmdesáti opravdu jako Čechoslovák – před měsícem přiletěl z lesů v americkém státu Oregon, kde přes čtyřicet let žil, na návštěvu republiky a dnes má ve strašnickém krematoriu pohřeb.

Tento rodák ze Skůry u Slaného zasvětil celý život boji proti komunismu a za svobodu Československa.

Těsně před popravou – výkon trestu pozastaven
Když v květnu 1939 prchal z protektorátu do Jugoslávie, chytili ho Maďaři a uvěznili. Tehdy utekl z vězení poprvé. Cesta na Balkán byla zavřená, zamířil tedy do Sovětského svazu. I tady ho zavřeli – sovětský vůdce Stalin považoval všechny uprchlíky za německé špiony. Osmnáctiletý Raichl putoval do pracovního tábora na Sibiři.

Byl to tábor vyhlazovací – vězňové tam přežívali nanejvýš čtyři roky. Mladý vzpurný Čech utekl i odtamtud. Chytili ho několik stovek kilometrů na západ ve Sverdlovsku. Bylo mu dvacet, když nad ním soud tajné policie NKVD vynesl rozsudek smrti. Důvod? Sabotáž – tím se rozuměl útěk – v době války. Ostatní uprchlíci z jiných táborů dopadli stejně.

Když pro něj přišli na popravu, zeptali se ho ještě pro jistotu: Vy jste Čechoslovák? Přisvědčil že ano. Pak se dověděl: Na základě sovětsko-československé dohody se výkon trestu pozastavuje. Ale místo propuštění ho poslali do dalšího tábora – na strašný poloostrov Kolyma. Tam protrpěl tři měsíce, než dostal povolávací rozkaz do Buzuluku.

„Nechovám nenávist k ruskému lidu,“ říkal. „Já jsem ho litoval. Babička nám dala poslední brambůrek. Když vám dává člověk, který má sám hlad, musíte si ho vážit. Rozlišoval jsem mezi bolševiky a obyčejnými lidmi.“

ČESKOSLOVENSKO VE ZVLÁŠTNÍCH SLUŽBÁCH

Česká televize vysílá od ledna na ČT 2 seriál Československo ve zvláštních službách. iDNES připravil ve spolupráci s autorem seriálu Karlem Pacnerem speciální přílohu o tomto projektu. Druhý svazek stejnojmenné čtyřdílné knihy o československých výzvědných službách vychází v nakladatelství Themis v březnu.

Nemluv s nikým o našich komunistech!
Do městečka Buzuluk, kde se tvořila čs. vojenská jednotka v SSSR, přijel v zuboženém stavu a omrzlé  nohy mu museli dlouho léčit. Tehdy tam bylo ještě tak málo vojáků, že všichni žili v jednom domě – i velitel podplukovník Ludvík Svoboda. O Vánocích 1941 je Svoboda příjemně překvapil: Chlapci, až se vrátíme domů, tak s těmi hvězdáři – tak všichni říkali komunistům – zatočíme. Avšak o půl roku později zatočili Sověti se Svobodou a velitel jednal a mluvil jako vyměněný.

Třebaže se podle předpisů armády první republiky nesměli vojáci sdružovat do politických stran, komunisté v Rusku toto pravidlo – byť zpočátku utajeně – neuznávali. Raichla jednou zastavil osvětový důstojník Bedřich Reicin s tím, že má na něho doporučení od českých komunistů z Moskvy včetně Gottwalda.

Mladý voják se bránil: Co je to za blbost?! Reicin však pokračoval: Byls přece v Komunistickém svazu mladých… Raichl se rozčílil: Já nejsem komunista! Já žral maso na Sibiři a ty ze mne chceš udělat komunistu! Nespletl sis mne s bratrancem? Teprve potom si Reicin uvědomil svůj omyl: Pravoši, promiň. Ale nemluv o tom s nikým!

Než odešli na frontu, postavili naši vojáci most přes řeku Samarku. V roce 1918, když tudy ustupovali čs. legionáři před Rudou armádou, ho vyhodili do povětří. A protože ho Sověti nedokázali za čtvrt století znovu vybudovat, dali se do toho potomci těch legionářů. „Avšak místní lidé na naše chlapce z osmnáctého roku nevzpomínali ve zlém,“ připomínal Raichl. „Naopak – měli na ně dobré vzpomínky. Ani ten zničený most jim nevyčítali.“

Třetí útěk z vězení, tentokrát úspěšný
Za války byl Raichl šestkrát raněn, vrátil se jako podporučík. V armádě však nezůstal – nikdy nebyl disciplinovaným vojákem a navíc nezasloužené pronikání komunistů do vysokých funkcí ho štvalo.

Na podzim 1947 ho jeden kamarád přesvědčil, že komunisté chystají puč, a proto je třeba proti tomu spunktovat demokraticky smýšlející důstojníky, které znal z východní fronty. Byla to však past kontrarozvědky OBZ vedené podplukovníkem Reicinem. Začátkem listopadu Raichla zatkli – vznikla „mostecká špionážní aféra“.

Na jaře 1948, kdy už KSČ pevně ovládala republiky, proběhl s „pučisty“ proces. Raichl dostal provaz, ale tento rozsudek nakonec změnili v doživotní vězení. Začátkem ledna 1952 uprchl z vězení potřetí, tentokrát z obávaného Leopoldova s pěti kamarády. Dva z nich chytili, čtyři se dostali na Západ.

„Utekl jsem ke svému kamarádovi z vojny Adamu Skupému z vesnice od Nového Města nad Váhom,“ vzpomínal vděčně Raichl. „Ten mne ukrýval, i když věděl, že by ho za to taky oběsili. Potom jsem se vydal přes východní Německo do Berlína. I když jsem za války bojoval proti Sasům, tentokrát mně pomáhali. Vždycky jsem pomáhal lidem, kteří měli hlad – a jiní mně to zase vrátili.“

Ve srubu uprostřed lesů
Všichni čekali třetí světovou válku – Západ proti komunismu. Neúnavný Raichl nemohl zůstat stát vedle. Přihlásil se do čs. strážní roty. Tahle jednotka hlídala americké vojenské objekty a ve skutečnosti se měla stát zárodkem třetí generace čs. legií.

Když se však v autě těžce zranil a opět stál blízko smrti, už nemohl být vojákem. I s rodinou se odstěhoval do Spojených států. Čtyři roky dělal u pásu v továrně v Chicagu. „Avšak to nebyl život, po jakém jsem toužil. Sebral jsem proto rodinu, koupil srub v lesích na úpatí hory ve státu Oregon a všichni jsme se tam přestěhovali. Tam jsem také dělal ve fabrice, ale o víkendech jsem lovil jeleny. Navíc jsem se přihlásil na univerzitu – vystudoval jsem vojenskou historii a politologii.“

V devadesátých letech se začal Pravomil Raichl do republiky opět vracet. I když byl dost nemocen, několikrát přežil svou smrt – jak žertoval –, pořád létal za starými kamarády. Vojáci ho povýšili na plukovníka v záloze, prezident republiky mu loni udělil Řád Bílého lva.

Minulý týden tento bojovník, který vlastně prožil několik životů, v Plzni mezi přáteli zemřel.

Autor:






Hlavní zprávy

Další z rubriky

(Ilustrační snímek)
Třikrát „talák“ už nestačí. Indie zakázala okamžitý muslimský rozvod

Indický nejvyšší soud zakázal kontroverzní způsob rozvodu, který praktikovali tamní muslimové. Až do letoška se muž mohl legálně se ženou rozvést tím, že...  celý článek

Muslimská komunita v Ripollu vyjádřila soustrast blízkým obětí teroristických...
Pro místní jsme stále Maurové, říká bratranec katalánských teroristů

Byli mladí a neměli žádné sociální ani pracovní problémy. Přesto se nechali zlákat radikálním imámem a spáchali nejhorší teroristický útok ve Španělsku od roku...  celý článek

Pobřeží Chorvatska zasáhly rozsáhlé požáry (21.8.2017)
Požáry v Chorvatsku přímo ohrožují město Drniš, rozšířily se i u Omiše

Situace na jadranském pobřeží Chorvatska se v noci a nad ránem zdramatizovala. Na 400 hasičů a dobrovolníků se pokouší zachránit město Drniš u Šibeniku. Další...  celý článek

Rozhovor s Vítězslavem Ivičičem: Nikdo nechce číst, že je buran
Rozhovor s Vítězslavem Ivičičem: Nikdo nechce číst, že je buran

Člověk, který vybočuje nejen svým osobitým stylem, ale také svými kritickými názory.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.