Přívlastek bojový, byl novináři dán těm psům, kteří byli šlechtěni k určité formě agrese k jiným psům, tak jako je tomu u jezevčíka vs. liška, barzoje vs. vlk, či služebních plemen vs. člověk.
Potvrzují snad statistiky vyšší nebezpečnost těchto psů lidem? Angličtí bulteriéři jsou nás chováni přes třicet let. Pitbulteriéři a spol. dvanáct let. V dost hojných počtech, často lidmi, kteří by neměli chovat ani křečka. Přesto u nás nedošlo ani k jednomu případu těžšího zranění, způsobeného těmito plemeny.
Podle údajů Státní veterinární správy, je množství zranění, způsobených těmito psy, někde na hranici statistické chyby. Tyto údaje potvrzují i údaje Federace evropských veterinářů (FVE) či Asociace amerických veterinářů (AVMA).
Jenže jestliže zmrzačení mladé dívky vlčákem (léto 2000, Česká Lípa) vyvolá sotva pozornost, v případě škrábnutí dítěte pitbulteriérem (léto 2000, Milovice) vyvolá hysterii v řadě médií.
Jestliže usmrcení dvou malých dětí malamutem (Budapešť) média sotva zaregistrují, usmrcení školáka pitbulteriérem (Hamburg) spolehlivě naplní titulní stránky novin a vede k příjímání drastických zákonů i pronásledování lidí, chovajících tyto psy.
Za celou záležitostí není nic víc, než potřeba vybít (často oprávněnou) nenávist části veřejnosti k pejskařům, saturování odvěké lidské potřeby mít zlého, ošklivého nepřítele na kterého lze ukázat prstem (a který se pokud možno nemůže bránit) a často i konkurenční boj mezi chovateli.
Vladimír Fárek
mailto:farek@PF.UJEP.CZ
