Ve zmíněném televizním vysílání naštěstí stačil kromě jiného zaznít i názor ze strany přítomného kynologa: Bojová plemena jako taková jsou nesmyslem. Každý pes navzdory své domestikaci je prostě šelma a takto ho musíme brát.
Za sebe bych dodal, že kromě souhlasu s tímto stanoviskem mohu jen litovat, že podobná slova neslyším tak často jako výpady odpůrců tzv. bojových psích plemen. Navíc si myslím, že pokud se nyní někteří poslanci snaží řešit problém kromě jiného definicí takových plemen, je to asi totéž, jako kdyby se snažili a priori definovat kategorii agresivních lidí pomocí jejich jména nebo příjmení. Přitom každý člověk může projevit agresivitu nebo jiné negativní vlastnosti stejně jako pes. Pro mne osobně jsou příčiny současného stavu tyto: 1/ Sobectví a povrchnost těch majitelů, kteří si psa pořídili pro svou chvilkovou potěchu, aniž se kdy řádně zamysleli na svými možnostmi a schopnostmi se o něho také starat, 2/ U některých majitelů neznalost potřeb psa, někdy spojená snad až s údivem, že pes vůbec něco potřebuje, 3/ Častá neochota systematicky se o psa starat a podřídit tomu svůj čas a své záliby - v horším případě je tato neochota spojená ještě se snahou psa "polidšťovat", aby nenarušoval již zaběhnutý životní řád. Výsledek? Pes "utržený z řetězu", neusměrněný, neřízený, necvičený, majitelem celkově nezvládnutý. Projevy navenek? Třeba pes schopný štěkat jako pominutý na nákladní auto, malé dítě, nebo třeba i na luční kobylku, nebo zase majitel hlava nehlava tažený svým zvířetem přes chodníky i trávníky, to jsou jen dva příklady z mnoha. A tak si říkám, že by poslanci místo definování pojmů jako bojová plemena či majitelé bojových plemen raději měli zkusit definovat pojem neschopného majitele psa. Myslím, že minimálně ve vnitřní Praze naleznou studijních příkladů bohužel dost.
