Když však vyjdou spisy vraha Hitlera, strhne se poprask, ba vydavatel málem putuje do vězení.
Je to hloupost, špatné komunistické svědomí? Nikoliv. Ze Stalina už dávno nejde strach. Z Hitlera ano. I nyní se lidé bouří, když vyšla kniha Hitlerových rozhovorů o Židech.
Nemá smysl vážit, zda byl Hitler horší tyran než Stalin, tenhle rozdíl tu však je. Německý vůdce nejnelidštějším způsobem málem vyhladil celý národ. Završil tak dva tisíce let dějin této civilizace a její církve, která Židy pronásledovala, utlačovala a občas vyvražďovala.
Nikde v Evropě (snad s nešťastnou výjimkou zdejší KSČM) nezaznamenáváme růst popularity neostalinismu. Antisemitismu ano. Většina solidních a mírumilovných občanů Evropy by byla radši, kdyby Stát Izrael neexistoval. Samozřejmě pouze tehdy, kdyby mohl být odstraněn jakýmsi kouzlem, tak aby to nikoho nebolelo.
Nepřátelství k židovskému národu je oficiální ideologií řady muslimských států, které ho obklopují. Hrůza holokaustu, či lépe šoa, se Židů stále mučivě dotýká. Záruky, že se to nebude opakovat, jsou pro ně slabé.
Je tedy pochopitelné, že řada evropských států poměrně drasticky brání následníkům fašismu v jejich jinak zaručeném právu na svobodu slova. Pochopitelné ano, ale je to správné?
Zákazem šíření Hitlerových spisů se říká: Tato slova jsou i v dnešní době vysoce nakažlivá a mohou i po čtvrt století civilizované Evropany znovu proměnit ve vraždící stroje bez mozku a bez srdce. Moderní demokracie nemá dost prostředků, aby této proměně účinně čelila.
Pokud tedy domyslíme, co znamená zákaz šíření slov, vychází strašné zjištění: evropská křesťanská civilizace se bojí, že v ní zůstal kus vražedné bestie. Pokud to tak je, zákaz Hitlera nepomůže. Svému osudu stejně neunikneme.
