Muž s loučí a tváří Indiana Jonese prochází tmavou jeskyní. Po chvíli míjí téměř vymazaný slogan Myslím to upřímně a po dalších metrech naráží na hořící nápis KSČSSD. Dál bloudí tmavými chodbami, až uvidí modrou směrovku. Dává se touto cestou a vychází ze světa socialistických stínů do modré reality dne.
Znalci volebních kampaní si v této souvislosti vzpomenou na slavný politický klip s názvem Sedmikráska, který použili američtí demokraté v prezidentských volbách 1964. Děvčátko si v něm na zelené louce trhalo lístky, vtom se ozvala rána a obraz atomového výbuchu.
Tímto šotem chtěli demokraté varovat před konfrontační zahraniční politikou republikánského kandidáta Barryho Goldwatera.
Přes vnějškovou podobnost tu je přece jen rozdíl. Goldwater nikdy neříkal, že chce vyhlásit válku tehdejšímu Sovětskému svazu, jen tvrdil, že na sílu odpoví silou. Dát přednost svobodě před komunistickým otroctvím, říkal tehdy.
To současný premiér Jiří Paroubek jde opačnou cestou. Už několikrát českému národu sdělil, že po volbách chce vtáhnout komunisty do politické hry a vyjít jim vstříc například ve zrušení takových věcí, jako je lustrační zákon, který zakazuje vysokým funkcionářům minulé éry, Lidových milicí a spolupracovníkům StB pracovat ve státní správě.
Toto gesto znovu otevřelo otázku vyrovnání s minulostí, což v sousedním Polsku nedávno přineslo volební úspěch straně Právo a spravedlnost. Je to možná zopakovat i v České republice?
Vždy, když sociální demokracie zakormidlovala směrem ke KSČM, zvedla se velká antikomunistická vlna, která Miloše Zemana i Stanislava Grosse donutila vzít jejich úmysly zpět.
Naposledy se podařilo antikomunistický étos vyvolat v listopadu 2004, v době krajských a senátních voleb. V tuto chvíli se však spíše zdá, že jde o vyhořelé palivo. Soudě alespoň podle reakcí veřejnosti na některé kroky premiéra Paroubka.
Člověk musí mít v poslední době dojem, že kudy chodí, tudy se snaží rehabilitovat komunistickou stranu v očích většinové společnosti. Jestliže ve všech ostatních postkomunistických zemích podobnou iniciativu vyvíjely reformní proudy uvnitř komunistických stran, je specifikem české situace, že se o totéž pokouší předseda konkurenční levicové strany.
Možná i tento nečekaný manévr na přeměnu KSČM v "salonfähig" stranu je důvodem, že česká veřejnost na tyto kroky reaguje nevzrušivě, a tak se hranice posunuje dál a dál. Téma zapojení komunistů ve veřejném životě zatím nevzbuzuje větší emoce. Nepočítáme-li aktivity představitelů několika občanských iniciativ.
Ve svém projevu nabídl předseda Mirek Topolánek české veřejnosti projekt DNA. Přesněji řečeno vytvoření volného bloku s názvem Demokratické nekomunistické aliance, která by měla sdružovat politické strany a občanská sdružení, odmítající účast nereformovaných komunistů ve veřejném životě.
Předpokladem hnutí podobného typu ovšem je zaprvé důvěryhodnost a zadruhé, zda budou tyto otázky rezonovat mezi lidmi. Zatím se zdá, že je to pouze v centru zájmu politických elit. Na druhou stranu je nutné vědět, že i vyhořelé palivo dokáže být nebezpečné.
Bohumil Pečinka
Autor je komentátorem Reflexu
