Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Boj proti chudobě 2.0. Situace je horší, než hlásají globální lídři

  12:20aktualizováno  12:20
Globální lídři opěvují jako údajný úspěch to, že rozvojový cíl tisíciletí snížit podíl lidí žijících pod hranicí chudoby na polovinu oproti roku 1990 byl splněn už v roce 2010, tedy se značným náskokem před cílovým rokem 2015. Vprostřed přetrvávající chudoby, narůstající nerovnosti a mdlého růstu v mnoha rozvojových zemích však úspěšnost politik a programů bojujících proti chudobě vzbuzuje pochybnosti.

Nepálské dítě dovádí na improvizované houpačce v jednom ze slumů Káthmandú. Svět si 17. října připomněl mezinárodní den boje proti chudobě. | foto: Navesh ChitrakarReuters

Mimo východní Asii je reálný pokrok skrovný a v některých zemích a regionech se situace dokonce zhoršuje – navzdory několika případům sprintujícího ekonomického růstu, vytrvalému rozmachu některých velkých rozvojových zemí a veřejným závazkům mezinárodního společenství vůči Deklaraci tisíciletí z roku 2000, která vedla k Rozvojovým cílům tisíciletí.

Tyto smíšené výsledky vývoje zpochybňují efektivitu konvenčních politik ke zmírňování chudoby, často ztotožňovaných s Washingtonským konsenzem, který v 80. letech transformoval diskurs o chudobě. Reformy podle Washingtonského konsenzu – mimo jiné makroekonomická stabilizace (definovaná jako nízká jednociferná inflace) a liberalizace trhu – měly chudobu odstraňovat zrychlováním hospodářského růstu.

V Mexico City rozdávali na silvestra jídlo chudým. Miliony Mexičanů se dostaly...

V Mexico City rozdávali na silvestra jídlo chudým. Miliony Mexičanů se dostaly v posledních letech pod hranici chudoby. Žije pod ní už zhruba polovina obyvatel Mexika (31. prosince 2011).

Věnovalo se však málo pozornosti strukturálním příčinám chudoby, například nerovnosti majetku a příležitostí, či nerovným distribučním důsledkům růstu. A jelikož během hospodářských poklesů jako první přicházejí o práci nekvalifikovaní pracující, zatímco zaměstnanost obvykle zaostává za oživením výstupu, nižší veřejné investice do zdravotnictví, vzdělávání a dalších sociálních programů ve výsledku zvýšily zranitelnost chudých.

Změna náhledu na chudobu

Není tedy divu, že dopady globální hospodářské krize propuknuvší v roce 2008 – nejhorší od Velké hospodářské krize 30. let minulého století – přiměla experty, tvůrce politik a mezinárodní finanční instituce k revizi uvažování o chudobě. Mnozí odmítají kdysi dominantní náhledy na chudobu a deprivaci a upozorňují, že vedou k neefektivním politickým receptům.

Kupříkladu Zpráva o sociálním stavu světa: Změna uvažování o chudobě a doprovodná kniha Ochuzená chudoba, obě vydané Organizací spojených národů, se snažily posunout debatu o chudobě přezkoumáním konvenčního politického rámce a hodnocením populárních programů potlačování chudoby. Potvrzují nutnost odklonu od fundamentalistického volnotržního myšlení, které strategiím snižování chudoby v posledních desetiletích vévodilo, k opatřením zohledňujícím souvislosti a podporujícím udržitelný rozvoj a rovnost.

Zmíněné zprávy rovněž zpochybňují převládající přístup, který nechává přes miliardu lidí pod hranicí chudoby (definovanou jako ekvivalent 1,25 dolaru denně při paritě kupní síly v roce 2005) a ve většině zemí nedokázal předejít stagnaci hospodářského růstu. Celosvětově přitom roste nerovnost – dokonce i v zemích, které procházely svižným hospodářským rozmachem, zejména v Číně a Indii. Růst je sice ke snižování chudoby obvykle nezbytný, ale nepromítá se nutně do tvorby pracovních příležitostí, jak v mnoha zemích dokládá nedávný vývoj nezaměstnanosti či růst chudý na pracovní místa.

Ilustrační foto.

Ilustrační foto.

OSN povzbuzuje vlády, aby se ujímaly iniciativnější rozvojové úlohy, jejíž součástí by byl integrovaný přístup k tvorbě politik, zaměřený na podporu strukturální změny a zároveň na snižování nerovnosti, ohroženosti a ekonomické nejistoty. Růst musí být stabilnější, charakteristický důsledně proticyklickým přístupem k makroekonomické politice, prozíravou správou kapitálového účtu a větší odolností vůči externím šokům.

Čas neortodoxie


Obecně nahlíženo, ekonomiky, kterým se v posledních třech desetiletích dařilo posilovat hospodářský růst a omezovat chudobu, dosáhly úspěchu zaváděním pragmatických, neortodoxních politik. Často s oporou v jazyce vstřícném k investorům a trhům povzbuzovaly obvykle soukromé investice, zejména do žádoucích ekonomických aktivit, jako jsou ty, které vytvářejí víc pracovních příležitostí nebo nabízejí rostoucí výnosy z rozsahu.

Ve většině rozvojových zemí, zejména v těch nejchudších, však tvorbu politik významně svazují podmínky pomoci a smluvní závazky. Prostor pro fiskální politiku zužuje zejména pomalý růst a úbytky důchodu v důsledku programů ekonomické liberalizace, což má vážné důsledky pro chudé a nuzné. Tento trend je třeba zvrátit.

Navíc: přestože mnoha dárci oblíbené programy jako mikroúvěry, formalizace držby půdy a reformy veřejné správy občas přispěly ke zlepšení podmínek, jimž chudí čelí, výrazně chudobu neomezily. Lídři musí promyslet, zformovat a realizovat pragmatické a novátorské alternativy a přestat nadále spoléhat na neúčinné politiky a programy.

Sociální politiky v posledních desetiletích v čím dále větší míře zahrnují určitou formu ověřování oprávněnosti příjemců pomoci, údajně s cílem zvýšit nákladovou efektivitu. Obecně se však jako mnohem efektivnější a politicky udržitelnější ukázaly univerzální sociální politiky, zatímco politiky zaměřené na chudé či „nejchudší z chudých“ byly často nákladné a mnoho potřebných opominuly.

Zvyšte minimum!


Právo na sociální zabezpečení zakotvené ve Všeobecné deklaraci lidských práv vyžaduje celosvětovou sociální ochranu, která zajistí slušný život všem, včetně lidí žijících v chudobě a lidí chudobou ohrožených. Nedílnou součástí strategií usilujících o rozvoj a snižování chudoby proto musí být sociální politika, zajištění a ochrana.

Většina lidi žije v Pákistánu pod hranicí chudoby. Ilustrační snímek

Většina lidi žije v Pákistánu pod hranicí chudoby. Ilustrační snímek

Většina zemí si může dovolit určité základní minimum sociální ochrany, která těmto zemím může pomoci tlumit negativní důsledky šoků a předcházet propadu lidí hlouběji do chudoby. Nejméně vyspělé země s nízkými příjmy však potřebují pomoc, aby toto minimum mohly zvýšit na přijatelnější hladiny.

Abychom se s globální chudobou účinně vypořádali, světoví lídři musí uskutečňovat politiky ke snižování chudoby, které podporují inkluzivní, udržitelný hospodářský růst a rozvoj – jenž dále posiluje fiskální zdroje použitelné na sociální výdaje. Lídři zavázaní k omezování chudoby si opravdový úspěch nemohou nárokovat dřív, než bude hospodářský rozvoj přinášet prospěch všem občanům.

Jomo Kwame Sundaram

Jomo Kwame Sundaram

Jomo Kwame Sundaram je náměstkem generálního ředitele Odboru hospodářského a sociálního rozvoje Organizace OSN pro výživu a zemědělství se sídlem v Římě.

Copyright: Project Syndicate, 2013.  Z angličtiny přeložil David Daduč. Titulek a mezititulky jsou redakční.


Autor:


Rozstřel s modelkou Janou Tvrdíkovou





Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.