Nelze nevidět obtíže, které provázejí snahy o dobytí Basry, která je obklíčena již řadu dní a stále se nedaří její obsazení. Přitom u Bagdádu se dá předpokládat ještě houževnatější obrana.
Pokud nedojde k nějakému nečekanému zvratu, jako například k převratu, nějaké formě vzpoury v irácké metropoli, což je však asi málo pravděpodobné, budou muset koaliční vojska Bagdád postupně a opatrně dobývat a to může trvat i řadu týdnů.
Vše závisí na tom, jak pevně dokáže Saddám Husajn kontrolovat situaci, jak vytrvale se budou pravidelné i nepravidelné ozbrojené irácké jednotky bránit, jak je město připraveno na pravděpodobný všeobecný nedostatek vody, potravin, léků, energií a délka dobývání Bagdádu je samozřejmě podmíněna zvolenou strategií koaličních vojsk.
Postup se dá očekávat spíše pomalý, neboť boj ve městě je velmi náročný, přináší velké ztráty na životech příslušníků bojujících stran i na životech civilního obyvatelstva.
Důvodem je promíchání bojujících s civilisty, nepřehlednost válčiště, boj na krátkou vzdálenost, omezené využití letecké podpory, speciálně na tento druh boje zaměřený výcvik iráckých oddílů a podobně.
Často se také spekulovalo o tom, že Saddám Husajn použije na poslední chvíli chemické nebo biologické zbraně, ale jak sami představitelé USA uvádějí, tak možnost, že Irák tyto zbraně použije, je zanedbatelná. Použití těchto zbraní by navíc v těsné blízkosti hlavního města mohlo výrazně ohrozit jeho obyvatele.
Prioritou číslo 1 je pro spojence Bagdád, paralelně s ním bude pokračovat boj o Basru a zajišťovací operace zejména podél zásobovacích tras koaličních vojsk.
Co se týče situace na severu a zapojení kurdských bojovníků podporovaných speciálními americkými oddíly, asi nelze očekávat vzrůst významu této části bojiště, neboť zřejmě se jedná o vedlejší "frontu" mající za cíl vázání části iráckých sil a zajišťování ropných polí.
S postupujícími koaličními vojsky také stále sílí debaty týkající se poválečného uspořádání Iráku. Jsme svědky diskuse o potenciální roli OSN v této oblasti a vidíme přetrvávající jasný názorový rozdíl mezi spojenci na straně jedné a Ruském, Francií, Německem a dalšími významnými státy na straně druhé.
Vše však bude záležet na dalším vývoji na válčišti a na vývoji humanitární situace. Pokud se spojencům bude dařit, dá se předpokládat, že budou mít větší šanci samostatně ovlivňovat poválečné uspořádání Iráku více, než v případě vleklého a krvavého konfliktu.
