"Pravomoc strážníků není bezbřehá a neomezená. Újma způsobená zákrokem za drobný přestupek nemá být extrémně nepřiměřená následku, který byl způsoben případným protiprávním jednáním pachatele přestupku," řekl předseda senátu Aleš Holík.
Bohdanečtí strážníci Patrik Trojan a Pavel Řehoř už mají za sebou páté soudní líčení. Zatímco nejdřív odešli od okresního i krajského soudu s osvobozujícím verdiktem, nakonec je po vrácení kauzy na začátek čekalo nemilé překvapení.
Krajský soud potvrdil trest 18 měsíců s podmíněným odkladem na dva roky pro Trojana a 12 měsíců s odkladem na dva roky pro Řehoře. Potrestání je na spodní hranici sazby, neboť dosud vedli bezúhonný život a zaměstnavatel s nimi byl spokojen.
Proti rozsudku už není odvolání, mohou se pouze dovolat k Nejvyššímu soudu, což nemá odkladný účinek. Verdikt zároveň zrušil část původního rozsudku o finanční náhradě škody pro oba poškozené. Tu mohou vymáhat v jiném řízení na městu Lázně Bohdaneč.
Šéf strážníků šel rovnou ke starostce s rezignací
Zatímco Patrik Trojan byl už dnes bývalým strážníkem a pracuje v cizině, kvůli poslednímu verdiktu skončil u městské policie Pavel Řehoř, který se k soudu dostavil ještě v uniformě. Strážníkům v lázeňské městečku dokonce šéfoval.
"Jako strážník jsem právě skončil. Bez čistého trestního rejstříku jím nemohu být. Teď jdu domů, sundám čepici a uniformu, tím to pro mne všechno zhaslo," reagoval Pavel Řehoř. Cestou ze soudní síně se rovnou zastavil na radnici s rezignací na funkci a výpovědí.
Pokud neuspěje s dovoláním k Nejvyššímu soudu, nebude moci pracovat u policie i v armádě. Výrok soudu podle něj bude mít široký dopad na činnost policie.
"Jsem přesvědčený, že takový rozsudek bude mít vliv na fungování státní a městské policie kdekoli. Tím se jasně ukazuje, že pokud někdo ujíždí a jede nebezpečně, nemá si ho policie všímat, dokud někoho nepřejede a nezabije," dodal Řehoř.
Opilý spolujezdec skončil na záchytce
První trestní oznámení na strážníka Patrika Trojana podal opilý muž, kterého údajně odvezl v červenci 2009 bezdůvodně na záchytku a tím jeho pověst podle něj utrpěla újmu. Navíc zastavené auto neřídil, ale seděl v něm jako spolujezdec. Policista však argumentuje tím, že byl povinen zjistit i totožnost spolujezdce jako svědka.
Ve druhém případě Trojan se svým šéfem Řehořem v dubnu 2010 stíhali ujíždějícího muže s kriminální minulostí, kterého znali už z dřívějška.
Podle policistů jel rychlostí 200 kilometrů v hodině, podle řidiče "jen" 140 kilometrů v úsecích, kde byla povolená padesátka, maximálně devadesátka.
Když ho zastavili a vytáhli ho z auta, přimáčkli ho na kapotu, podle obžaloby dostal i kopanec, přišel i o několik zubů. Strážníci ale odmítali, že by zákrok byl nepřiměřeně brutální.
