Bohatí Pražané se stěhují za klidem

Praha - Lokality Hanspaulka a Ořechovka, to jsou dlouhodobě nejlepší adresy v Praze. Místa, do nichž se mohou odstěhovat pouze velmi bohatí lidé. Fenoménem posledních let jsou však hlavně satelitní městečka, jakási luxusní ghetta na okraji Prahy. Pražské realitní kanceláře se shodují na tom, že stabilně velmi lukrativní oblastí hlavního města jsou vilové čtvrti z období první republiky. Například právě na Hanspaulce jsou ceny za dům až čtyřnásobné oproti podobným vilám v klidných místech na periferii.

"Je tam náročné sehnat dům, ale trh funguje, takže si bohatý člověk vybere," tvrdí Ivo Gavlas, šéf jedné z nejznámějších realitních kanceláří v metropoli. Každá vila má jinou hodnotu, nejvyšší ceny se blíží sto milionům korun.

Velmi oblíbená a drahá je také Bubeneč. Té ovšem škodí velké množství ambasád, kvůli nimž je čtvrť jakoby bez života.

V klidu uprostřed zeleně žije v těchto oblastech mnoho známých osobností, které vily zdědily po rodičích nebo je koupily v šedesátých letech, kdy nemovitosti chátraly: na Hanspaulce se potkávají například senátor Michael Žantovský, dirigent Libor Pešek, herec Miloslav Šimek či malíř Jiří Anderle, donedávna tu ale žil i Viktor Kožený. Na Ořechovce žije herec Jiří Suchý.

Některé prvky "podnikatelského baroka"

* ALPSKÝ DŮM - Import z bavorských katalogů. Domy přenesené z údolí mezi alpskými štíty působí v satelitních městečkách kolem Prahy cizorodě.

* MAGICKÝ OBLOUK - Oblouky všeho druhu jsou investory velmi oblíbené, především nepraktické překlady nad okny.

* JEDNONOHÝ DŮM - Štít domu je vykousnutý přízemní terasou a vypadá, jako by stál na jedné noze jako invalida.

* VĚŽIČKY - Požadavek pramenící z obavy, že by čistá střecha vypadala moc chudě.

* BALUSTRÁDY - Obvykle jsou používány samoúčelně, aby dodaly domu pompéznosti.

"Někteří bohatí lidé chtějí bydlet raději v luxusním bytě, než aby se starali o vilu se zahradou," upozorňuje Gavlas. Velmi ceněné jsou tak rekonstruované byty na Malé Straně, v nichž stojí jeden metr čtvereční běžně přes sto tisíc korun. "Zabydlovat historické byty v centru je módní hlavně mezi movitějšími umělci a intelektuály," tvrdí archivář hlavního města Karel Ledvinka, který se tématu bydlení v Praze intenzivně věnuje.

Bohatí podnikatelé a cizinci žijící v Praze se však uchylují hlavně do satelitních městeček na okrajích města. Jedna z nejlepších adres vyrostla v Nebušicích, na severozápadním okraji metropole. Lidově se několika stům vilám nad lesem říká "americké" městečko. Vyrostly totiž okolo mezinárodní školy a žijí v nich hlavně cizinci.

V těchto dnech jsou pro zajímavost před každými dveřmi dýně - nikde jinde v Čechách se pravděpodobně nebude slavit Halloween jako v Nebušicích.

Ačkoliv městečko není oplocené, skutečně připomíná ghetto. Uprostřed vil je stanoviště bezpečnostní agentury. "Můžu vás požádat o prokázání totožnosti?" ptají se strážci neznámých návštěvníků areálu. "Je tu skutečně mnoho Američanů, kteří mají po teroristických útocích strach," vysvětluje člen ostrahy Martin Šimek.

Nebušice trpí nešvarem většiny nových luxusních zástaveb, pro něž se vžil pojem "podnikatelské baroko". Kýčovité stavby míchají dohromady různé styly, aby dům působil co nejhonosněji. "Lidé prostě vyměnili šeď paneláků za zálibu v přebujelosti," vysvětluje tento trend Rostislav Švácha z Ústavu dějin umění Akademie věd.

Starostovi Nebušic Jaroslavu Černému však nazdobené vily v krémových barvách nevadí. "Je to věc vkusu," myslí si. Co do těchto městeček bohaté lidi tolik láká? Podle Ivo Gavlase pocit bezpečí. "V těchto městečkách například nenarazíte na rasismus, na to tam žije mnoho národností a ras. Jeden zákazník nedávno přišel s tím, že má manželku z Thajska a chce jí zaručit absolutní bezpečí. A to by v centru Prahy zatím neměla," odpovídá Gavlas.

Vkus pražské smetánky se měnil
Ve středověku byla pro bohaté a mocné občany důležitá bezprostřední blízkost panovníkovy rezidence. Proto se usídlovali na Pražském hradě nebo v jeho okolí. "Hrad byl po většinu své historie poměrně hustě zastavěn a vedle panovníka tam měly své paláce i nejvlivnější šlechtické rody," vypráví historik a pražský archivář Václav Ledvinka.

Kam se stěhovaly pražské elity během staletí

* 13. století - Vládnoucí vrstva se snaží bydlet co nejblíže Pražskému hradu, pokud možno přímo v areálu. Zde žije knížecí družina, šlechta či biskup. Bohatí patricijové stavějí své domy na nejdůležitějších místech kolem Staroměstského náměstí a dalších tržišť.

* 16. století - Bohatí lidé chtějí uniknout z ruchu městských tepen a pořizují si letohrádky ve vinicích okolo Prahy. Takto osidlují například dnešní Klamovku nebo Gröbovku.

* 19. století - Vlivné vrstvy vyhledávají klidná místa, na nichž se dá nově stavět (například nábřeží Vltavy vedoucí na jih od dnešního Národního divadla). Ve druhé polovině století je centrum českého společenského života v okolí Národní třídy.

* Počátek 20. století - Zámožní lidé se stěhují do vil. Tento trend se plně prosazuje po první světové válce, kdy vznikají například zástavby v Ořechovce a na Babě.

* 1938-1989 - Od začátku druhé světové války začal bytový fond chátrat. Po válce se stavěla hlavně sídliště, ani komunistická elita nevytvořila souvislé zástavby s "dobrou adresou".

* Současnost - Po roce 1989 vznikají na tichých okrajích Prahy prestižní vesnice. Příkladem jsou luxusní Nebušice. S těmito stavbami se objevil i pojem "podnikatelské baroko", zesměšňující jejich kýčovitost a nesourodost.

Nejbohatší obchodníci stavěli své výstavné kamenné domy na důležitých tepnách Starého Města, hlavně kolem Staroměstského náměstí a v okolí tržišť. Chudina žila na tehdejší periferii, například Na Františku a v novoměstském Podskalí.

Vkus se změnil v raném novověku. "Bohatí si začali pořizovat rekreační sídla, protože nechtěli žít trvale v ruchu pražského centra," popisuje změny Ledvinka. Vedle domů ve městě si stavěli letohrádky ve vinicích, jimiž byla Praha od dob Karla IV. obklopená. Letohrádky stály například v Košířích, Jinonicích nebo na území dnešních Vinohrad.

V devatenáctém století se začal vkus znovu měnit a vlivné vrstvy vyhledávaly klidnější místa. Zastavovaly pražská nábřeží u Národního divadla, ale i na smíchovské straně.

Praha se v devatenáctém století nacionalizovala a své prestižní místo si v ní našla i vlivná německo-židovská menšina. "Centrem zámožného německého osídlení byla ulice Na Příkopě, tam se také Němci scházeli v kasinu," poznamenává Ledvinka. Těžiště českého společenského života v Praze bylo spíš v oblasti Národní třídy.

Duchovní elita i nejmovitější Pražané žili v dnešních ulicích Spálená, Jungmannova, na Národní třídě či v ulici Karolíny Světlé. Chudí lidé se v této době přemísťovali na průmyslová předměstí, hlavně na Smíchov, Žižkov nebo do Libně.

Začátkem minulého století si pražští boháči začali hledat bydlení jinde - ve vilách. Trend se plně prosadil po první světové válce, kdy rostly vily na Ořechovce, na Babě, ale také v Krči či na Olšanech. Za první republiky se v těchto prestižních zástavbách soutěžilo o výstavnost vil, takže je mnohdy navrhovali přední architekti (například Adolf Loos, Pavel Janák, Jan Kotěra).

Za druhé světové války začal bytový fond chátrat a po ní přišla v Čechách na řadu masová panelová výstavba. "I za komunismu vznikla bohatá elita, která si stavěla vilové rezidence," říká Ledvinka, "ale její souvislá zástavba v Praze nevznikla."

Ke stavebnímu boomu došlo znovu až po roce 1989. "Dobrá adresa se během staletí měnila, ale pro firmy je stále důležitá poloha na nejfrekventovanějších místech města," shrnuje historik.

Ořechovka, která je tradiční rezidenční čtvrtí "bohatých". Nacházejí se zde především honosné vily pocházející z období první republiky. (26. října 2001)

Hitem současnosti jsou satelitní městečka. Jedno z nich je také v Nebušicích severozápadně od Prahy, kam se v současné době stěhují ve velkém majetní obyvatelé tohoto města. Tzv. podnikatelské baroko poznamenalo zdejší architekturu velmi silně.