Tedy těm, kteří mají výplatu menší než třicet tisíc korun měsíčně.
ODS však žádá, aby ve stejném poměru byly sníženy dávky i lépe placeným zaměstnancům. Pravdu má ona, i když argumenty pro verzi ČSSD nejsou zcela liché.
Řada takzvaných sociálních států je založena na vysokém zdanění nejlépe placených lidí. Tato filozofie vychází z myšlenky solidarity. Ti šťastnější jsou vlastně povinni štědře přispívat k tomu, aby i ti, kdo měli smůlu, byli díky státu také vlastně šťastni.
Myšlenka to není špatná, i když poněkud zbojnická. Její hlavní problém však spočívá v tom, že nefunguje. Lidé, kteří vydělávají dost peněz, ztrácejí motivaci vydělávat ještě víc. Nebo získávají motivaci jinou: různými fintami si daně snížit.
Navíc zaměstnanci s poněkud vyššími příjmy zdaleka nedosahují absolutních hodnot platů Západoevropanů. V posledních letech to také byli oni, komu stát bral nejvíc.
Dalším argumentem pro to, že stát může své sevření povolit víc, než jak navrhuje ČSSD, je dobrá kondice i výhled hospodářství. Neexistuje rozumnější způsob, jak je využít, než zlepšení podmínek pro občany. A to nejen ty chudší.
Stejně podstatnou změnou by ale bylo zjednodušení daňové soustavy. Ta současná je nepřehledná i pro odborníky, podnikatele i zaměstnance nesmyslně okrádá krom peněz i o čas. Možnost, aby živnostníci platili dávky paušálně, je drobný krok správným směrem.
ČSSD chce tedy málo a nepříliš důsledně. Znamená to, že by její zákon měl být zamítnut? Nikoliv. Každá kapka v tomto ohledu dobrá. A "boháči" budou mít možnost, aby projevili svou lidskou velkorysost, i když je vláda za rovnocenné lidi nepovažuje...
