To všechno už dávno víme. Už jsme to slyšeli mnohokrát. Tento pravidelný rituál tentokrát jako kouřová clona zakryl to úplně hlavní: Jak se to mohlo stát? Jak se mohlo téměř čtyři roky po 11. září přihodit, že britské tajné služby neměly ani potuchy, že se útok chystá?
Znamená to, že Britové nedokázali téměř za čtyři roky proniknout do sítě islámských organizací, že netuší, co plánují, kde se pohybují. To je znepokojující ze tří důvodů: Británie věděla, že je terčem číslo dva; v zemi je navíc početná muslimská komunita; britské tajné služby a policie jsou považovány za jedny z nejlepších na světě. Když nic nevěděli ani Bodie a Doyle, jaké asi informace mají jinde? Dopad je zřejmý: všichni tušili, že se to stane, ale když se to stalo, zůstali jako opaření. Po čtyřech letech války... Je to, jako kdyby se Hitler v lednu 1945 vylodil ve Skotsku.
Londýnské atentáty vyvolávají i další vážné otázky. První z nich zní: Co teď? Situace na podzim 2001 byla v určitém ohledu mnohem jednodušší – arciterorista sídlil v Afghánistánu a tamní talibanský režim mu poskytoval ochranu. Jenže Afghánistán je už "náš". Teď nastává problém: Britové těžko mohou vybombardovat a obsadit přistěhovaleckou čtvrť v Londýně či Manchesteru, kde teroristé měli podhoubí.
Tím má být řečeno, že teroristický problém vstupuje do velmi delikátní fáze. Teroristé bydlí mezi námi. V Evropě. Jsou to vlastně Evropané, protože vlastní pasy s hvězdičkami Evropské unie. Mají exoticky znějící jména, v soukromí nosí exotické oděvy, ale mnozí se narodili už tady. Jejich identita je však jiná. Evropský tavicí kelímek nezafungoval.
Z těchto mužů se nestali fanatici kdesi v příšeří Blízkého a Středního východu. Co s nimi? Co dělat se všemi potomky přistěhovalců, kteří mají domov tam, kde se vlastně necítí doma? Mají pocit, že to není jejich svět, protože se rozhodli, že mentálně zamrznou v tom svém. A náhle je tady problém: není vinou starousedlíků, že na každého muslima, který usedne do stejného autobusu, budou hledět jako na možnou tikající bombu.
Nedůvěra a ostražitost se budou prohlubovat. A bude hůř. Evropanů bude ubývat, protože mají málo dětí, zato přistěhovalců vyznávajících Alláha bude stále víc.
Co s tím? Evropa má několik opravdu slabých stránek. Tou první jsou hranice, které přestaly existovat.
Skoro celý kontinent je prostupný.
Jenže tajné služby jsou rozdrobené a neumějí (někdy ze staré rivality ani nechtějí) spolupracovat.
Jeden německý policista řekl časopisu Der Spiegel, že o tom, že v Itálii zachytili stopu teroristy, kterého sledoval, se dozvěděl až z italských novin. K tomu všemu si připočtěte evropskou byrokracii.
Naproti tomu nová generace svatých válečníků je na bitevním poli, které důvěrně zná, umí splynout s davem a zná slabosti Evropy, jichž umí využívat.
Vypůjčíme-li si základní poučku vojenské strategie, že cílem všech operací je přenést válku co nejdál od vlastních hranic na území protivníka, zjistíme, že něco je špatně. Zatímco jsme válčili na Eufratu, válka přišla do Evropy a Evropa na ni není připravena.
