Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Bobošík: Moje žena je bumerang

  10:37aktualizováno  10:37
V České televizi pracuje jako krizový manažer generálního ředitele ČT Jiřího Hodače. Jeho hlavní úkol byl sestavit pro něj nový tým. To se mu podařilo, a proto již hodlá Kavčí hory opustit. Bobošík se realizuje v oblasti podnikání - je podílníkem firmy Sahm obchodující s ozdobnými pivními půllitry. Rovněž vlastní P. R. - konzultantskou firmu. S Janou Bobošíkovou mají dvě dcery.

V časopise Týden jste ale tvrdil, že "pokud se Hodač uzdraví, kupuje letenku a vrací se zpátky do Oxfordu...
Nic takového jsem neřekl. Když jsem si včera na upozornění časopis koupil, nejprve jsem se naštval a chtěl vydavatele žalovat. Ale pak jsem si řekl, že se na to vykašlu.

Právo 10. ledna 2001

Manžel kontroverzní a mnohými nenáviděné ředitelky zpravodajství ČT se na pár dní ujal role krizového manažera Hodačova týmu. Nijak k srdci mu ale Kavčí hory nepřirostly. Když se Pavel Bobošík rozhlíží po kavárně luxusního hotelu Fórum, s úlevou vydechne: "Konečně čisté prostředí. V tý televizi je to samá špína!" Během rozhovoru s oblibou opakuje stále tutéž větu. Všichni novináři jsou prý pouhé loutky v rukou kohosi. Stejně tak i jeho žena. Kdo však tahá za drátky, nebyl schopen za celou dobu vysvětlit.

Proč vlastně odcházíte z České televize? Zdá se, že vám tam práce nijak zvlášť nevoněla...
Já jsem osobně nikdy v ČT nepracoval. Měl jsem k ní vztah jenom proto, že tam dělala a dělá moje manželka. A moje pozice? V půl sedmé ráno, den před

To jste chytil od Miloše Zemana, ne?
Nevím. Já Zemana moc neposlouchám. Ale podstatné je, že se ten problém zpolitizoval a dneska se jím politici skutečně zabývají. Já jenom vím, že pan Hodač, pokud se uzdraví, kupuje letenku a vrací se zpátky do Oxfordu.

Týden 8. ledna 2001
Poslechněte si audio.

Štědrým dnem, nám Jiří Hodač zavolal a požádal moji ženu, jestli by za ním nepřijela. Přitom jí nabídl tuhle pozici.

Existuje důvod, proč zrovna ona?
To nám pan Hodač nevysvětlil. Ona chtěla, abych za každou cenu jel za ním s ní.

Bála se vaše žena vlítnout do vosího hnízda sama?
To v žádném případě. Ale věděla, že bude potřebovat dobrého manažera. Bylo jasné, že tři tisíce šest set lidí v ČT pana Hodače nepodporuje. A to je pro manažera vždycky obrovská výzva - přijít někam, kde problém vypadá neřešitelně.

Vy jste jí od začátku radil, ať nabídku vezme?
Ne. Radil jsem jí, že počkáme, až jaký bude pan Hodač.

Nikdy předtím jste se osobně nepotkali?
Ne, vůbec. My jsme se viděli poprvé v životě u něj v kanceláři v tu sobotu. A taky bylo jasné, že naše působení v ČT bude dočasné. Že to bude hluboký zásah, protože ČT je v této zemi poslední postsocialistický podnik, do kterého, ať funguje dobře nebo ne, stále tečou peníze daňových poplatníků. Samozřejmě je dnes celá situace hlavně signálem do zahraničí, že je zapotřebí všechny tyhle polostátní, státní nebo veřejné podniky vést efektivně.

Zatím jediný signál do zahraničí, který jsme vyslali, jsou pochybnosti o nezávislosti našich médií, takže se kauzou ČT zabývá mimo jiné i Mezinárodní federace novinářů, která je na straně vzbouřenců...
Protože se zatím nepodařilo medializovat, kde je podstata problému. Z mého, tedy manažerského pohledu jsou všichni novináři i vedení ČT pouhými loutkami ve velké hře, která se hraje na několika rovinách. Byla rozehrána v oblasti financí a zneužita částí politického spektra. O svobodu slova jde v poslední řadě.

Teď mluvíte o loutkách čtyřkoalice. Ale co loutky ODS? Copak vaše žena nebyla poradkyní Václava Klause?
To je strašný nesmysl. Víte, co je zajímavý? První, s kým jsem konzultoval nabídku pana Hodače, byli dva moji kamarádi, významní představitelé Unie svobody.

Koho máte na mysli?
Nevím, jestli je vhodné tohle prozradit.

Myslím, že je to vhodné...
Dobře. Konzultoval jsem to s Vladimírem Mlynářem a Ivanem Pilipem. Pilip je můj dlouholetý kamarád a bývalý spolužák. S Mlynářem máme rovněž otevřený vztah. Konzultovali jsme to celé dopoledne. Když jsem pak slyšel, že je Jana v ČT z pověření ODS, popadal jsem se za břicho.

Co vám tito pánové radili?
Aby Jana chvíli počkala, než se to "vypláchne", protože by byla škoda, kdyby si zkazila jméno. A aby do toho nelezla, protože pro ně by to zas bylo politicky nepřijatelné.

Nepřijatelné? Pak si Pilip ustlal na velíně...
My jsme rodinní přátelé. Jeho děti si hrají s mými dětmi, a to je na politice to špatné. Nakonec se stejně sejdeme u piva. I když ne všichni. Někteří se nebudeme chvíli zdravit a budeme na sebe blbě koukat. Ale až kauza v ČT skončí... Koneckonců moje žena se s Petrou Buzkovou zná dvacet let.

Byly kamarádky?
Byly.

A pořád jsou?
Víte, obě ženy jsou podobného typu, takže neočekávám nějakou nevraživost. Myslím, že mají mezi sebou normální vztah. Je to špatný, když Ivan Pilip na veřejnosti vykřikoval, co jsem dělal v SSM. Já jsem před novináři zase vykřikoval, co v SSM dělal on. Pak jsme si zavolali a smáli jsme se tomu.

To je taková dobrá komedie pro novináře a veřejnost...
Právě proto říkám, že všichni jsou loutky.

I vaše žena?
Ano. Myslím si, že hraje nějakou roli na šachovnici.

A kdo hýbe tou figurkou, respektive vaší ženou?
Každá osoba zvlášť. Moje žena je v této situaci v ČT za deset let potřetí. Akorát dvakrát byla na obrácené straně.
(Otázka padla třikrát. Bez jasné odpovědi. - pozn. red.)

Vaše žena je vlastně takový televizní bumerang...
Ano. Přesně tak, bumerang. Ona je odbojný rebelant. Vždycky jde proti proudu. I když se o ČT mluví jako o veřejnoprávní televizi, byla už od začátku devadesátých let v rukou kamarádů politiků. Je přirozené, že se novináři kamarádí s politiky. Jde jen o tu míru. Moje žena to zná a práce v televizi ji strašně baví. Když pracovala v roce 1998 v Hospodářských novinách, pochopila, že její životní poslání je právě televizní žurnalistika, a to ve veřejnoprávní televizi. Ten formát veřejnoprávnosti "padni komu padni", jít na samou podstatu problému, to ji baví.

Jen bych podotkla, že - i když to chápe jako své životní poslání - v ČT ji nikdo, kromě nového vedení, nechce...
Nevím proč. Když před dvěma lety odcházela z ČT, nikdo jí neubližoval a nevyháněl. Měla se svými kolegy normální vztahy. Byla jedním z velmi dobře placených moderátorů. Ona odešla, protože nebyla ochotna přijmout styl práce, jakým se to tam dělalo. Nicméně odešla v tichosti a až pak šla za novinářema, do parlamentu, do mediální komise a začala podávat informace o tom, co je shnilého ve státě dánském. Nejdřív ale podala výpověď!

Ještě před podáním výpovědi však o poměrech v ČT s radostí psávala do Britských listů...
Nevím, já si myslím, že to není úplně přesná informace. Myslím, že to spíš bylo v nějaké výpovědní lhůtě. Každopádně ona chce dělat dobrou a pracovitou žurnalistiku. Sama určitě dobře víte, že na dvouminutový rozhovor s politikem potřebujete čtyři až pět hodin studovat materiály. A tato její pracovitost byla trnem v oku. Ostatním šlo spíš o popularitu. Pracovitost v ČT chybí.

Není trapné, že všechno má napravit Jiří Hodač, který nemá zkušenosti s řízením takového mamutího podniku?
Ale právě to byl důvod, proč jsme na nabídku pana Hodače kývli. Bylo pro nás obrovským překvapením, že zpolitizovaná Rada ČT zvolila právě jeho. Nabyli jsme dojmu, že svůj výběr politické strany tak úplně neukoučovaly. Že to bylo tak přelobbované rozhodnutí, až se stalo nezávislým. Dospěli jsme k tomu, že pan Hodač je opravdu první nezávislý člověk v této zemi, na kterém se politické strany nedohodly.

Ale - mající zároveň i potřebné předpoklady?
To už je součástí té manažerské výzvy. Pan Hodač si prostě sbalil saky paky, přiletěl sem z Oxfordu, přihlásil se do výběrového řízení a oni ho z nepochopitelných důvodů vybrali. Jak ta televize nyní vysílá, na to mám nezávislý pohled. Nechci vlastnit televizi, i když nikdy neříkám v životě nikdy. Nemám tam žádné zájmy. Na televizi se dívám minimálně, a když už, tak třeba na CNN. Na ČT ne.

Takže vás - jako krizového manažera ČT a manžela - ani nezajímá, co tým vaší ženy produkuje?
Zajímá. Vím, že to má šílený nedostatky. Občas mi některá vyjádření připomínají komunismus. Ale když to někdo dělá v garáži třicet kilometrů za Prahou jenom proto, aby naplnil duch zákona, nezaslouží si za to nakopat. Radši nezávisle, i když to připomíná komunismus. Ale ty rudé hlídky a vysílání Adama Komerse, to je trockistická revoluce.

To jste chytil od Miloše Zemana, ne?
Nevím. Já Zemana moc neposlouchám. Ale podstatné je, že se ten problém zpolitizoval a dneska se jím politici skutečně zabývají. Já jenom vím, že pan Hodač, pokud se uzdraví, kupuje letenku a vrací se zpátky do Oxfordu.

To vám řekl?
Ano. A ani moje žena nemá problém. Má vlastní firmu, která poměrně slušně prosperuje. Každý z nás má touhu se zviditelnit a ona už má svých pět minut slávy za sebou.

To vy ostatně také...
Jo. Já taky. Bohužel v prostředí, o které jsem nestál.

Vy jste pro pana Hodače pracoval zadarmo?
Ano, služba vlasti, boj za demokracii. Víte, tohle je totiž opravdu boj za demokracii proti totalitě. Jen to vnímáme opačně než druhá strana. Ale já už se hrozně těším, až se vrátím zpátky do byznysu. Moje žena snad ještě chvíli vydrží, protože bojuje za pravdu. I když jí vzbouřenci plivají pod nohy a ze vzdálenosti tří centimetrů jí jako prasata chrochtají do obličeje. Radím jí, ať to nevzdává. Jinak to tady bude jak na Balkáně nebo v Rusku.
Autor:






Hlavní zprávy

Další z rubriky

Lékaři na demonstraci ve Žlebech na Kutnohorsku symbolicky pohřbili místní...
Zástupci lékařů a lékáren v Rozstřelu vysvětlí, proč se pustili do stávky

Praktičtí lékaři se chystají ve středu protestovat proti byrokracii a podfinancování praxí. K nim se připojí i lékárníci, aby upozornili na ohroženou...  celý článek

Jiří Kučera jako první vyfotil divoké vlky na Šumavě.
První snímky divokých vlků ze Šumavy ulovil fotograf poblíž Modravy

Byli čtyři, před zimou vypadali v dobré kondici a s vlky, kteří před nedávnem utekli z výběhu v Bavorsku, neměli nic společného. Nedaleko Modravy se o víkendu...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Z tanečního parketu do basy. Když komunisté trestali mládež za rokenrol

Před šedesáti lety si komunistická moc v Praze došlápla na desítky mladých lidí, kteří se provinili pouze tím, že tančili rokenrol. V očích režimu propagovali...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.