Alarmující situace, kterou vyvolal nadměrný výlov nejen kytovců, ale také jejich potravy, vedla v roce 1986 k vytvoření Mezinárodní velrybářské komise (IWC), jejímž cílem je zabránit vyhynutí těchto unikátních zvířat.
Jedinou možností, jak uchránit kytovce před jejich osudem, bylo zavedení moratoria na lov. Ani to však situaci zcela nevyřešilo, protože tradiční velrybářské mocnosti, jakými jsou Japonsko, Norsko či Island, tento zákaz obcházejí.
Japonci například za rok smějí zabít více než 700 velryb, a to v rámci mnoha výjimek, které si vyvzdorovali na IWC. Vylovené kusy mají sloužit k vědeckým účelům, často však končí na místních tržištích. Velrybí maso totiž patří k vyhlášeným specialitám.
Po berlínském zasedání IWC se zdá, že by se situace mohla zlepšovat. Protivelrybářské státy, kam patří například USA, Velká Británie či Německo, prosadily na úvod výročního zasedání komise účinnější kontrolu, která zahrnuje vytváření pásem pro ochranu velryb a jiných mořských savců.
Tuto "berlínskou iniciativu" schválili zástupci 25 států. Proti bylo 20 států, mezi kterými nešetřilo kritikou Japonsko. Jeho zástupce Minoru Morito varoval, že by Japonsko mohlo z IWC odejít.
Kytovci proti civilizaci
Komise rovněž schválila vytvoření ochranného výboru v rámci IWC, který by se měl zabývat mnohými riziky, jež kytovcům připravil rozvoj civilizace. Japonsko a Norsko však prohlásily, že se práce výboru nebudou zúčastňovat.
Experti již delší dobu poukazují na americké sonary, které poškozují orientační smysl mnoha kytovců. Velký problém představuje také znečištění moří a hluk, jejž vytváří komerční provoz na frekventovaných linkách křížících migrační dráhy velryb.
Zdaleka nejvíce kytovců však uhyne v důsledku komerčního rybolovu - zamotají se do sítí a utopí se. Podle mezinárodní ekologické organizace World Wildlife Fund (WWF) takto za jediný rok uhyne přes 300 000 kytovců, což představuje více než 800 kusů denně.
Většinou jde o menší druhy, které se nemohou samy vyprostit. Andrew Read, místopředseda příslušného výboru WWF, k tomu řekl: "Tato úroveň úhynu významně přispívá ke snižování a rozrušování komunit kytovců."
Podle Reada by se toto číslo dalo snížit používáním jiných typů sítí. "Pokud bychom tento problém neřešili, mohlo by to vést k vyhynutí několika druhů již v příští dekádě," dodává Read.
Ačkoliv by se mohlo zdát, že se situace zhoršuje, není to tak úplně pravda. Organizace Greenpeace uvádí, že ačkoliv velrybářské mocnosti moratorium z roku 1986 porušovaly, podařilo se zachránit životy mnoha tisícům kytovců. Dnes jich zabíjejí velrybáři kolem 1000 ročně, před moratoriem se výlov pohyboval kolem 13 tisíc.
