Dle zprávy z HN ze dne 23.10.2001 uvádí místopředseda ČSSD pan Škromach, že jeho strana bude iniciovat změnu zákona o penzijním připojištění po volbách, aby zamezila jednorázové výplatě penzí důchodcům, kteří peníze věnují dětem a v nouzi opět žádají pomoc státu.
Tento problém existuje, ale faktem je, že většina současných důchodců nevolila možnost vkládat peníze do penzijního připojištění za účelem svého dlouhodobého zabezpečení, ale podobně jako ve stavebním spoření se chovala tržně a při současných úrokových mírách tuto variantu pochopila jako výhodné spoření. Bude ještě dlouhou dobu trvat, než se lidé vychovají a změní své myšlení v podobě krátkodobého zisku, který lze přeměnit na dlouhodobou výhodu. Příkladem by mohla být i strana, která svou vládou bude udržovat vyrovnaný státní rozpočet a jeho neustálým zadlužováním nebude zvyšovat obavy občanů spořících do penzijního připojištění o ztrátu hodnoty naspořených prostředků.
Pokud by došlo v nastíněném scénáři ke změně výplaty penzí, bylo by to pro mnohé uvědomělé občany, kteří si na svou penzi spoří, spíše demotivačním prvkem.Kdo by chtěl celý život spořit a mít své naspořené peníze blokovány i v podzimu života, kdy jeho potřeba může být i v jednotlivých výdajích, které mu vyplácená penze nepokryje?Kupříkladu oprava domu, bytu, mimořádné výdaje při zabezpečení, kdy se člověk stane přechodně nemohoucí, výdaje na některé léky apod.
Jistě by bylo lépe zvolit cestu motivací a příspěvky státu do penzijního připojištění rozšířit i v době výplaty penzí. Kolik by si občan platil měsíčně do penzijního připojištění v průměru po celou dobu jeho trvání, k tomu vyplácet příslušný příspěvek státu měsíčně i v době, kdy již neplatí a vybírá si penzi. Pokud by došlo k výplatě peněz na požádání klienta z jakýchkoli důvodů, mnohdy i oprávněných a nutných, zmenšil by se o to jeho průměr naspořených peněz a tím i měsíční příspěvek od státu do penzijního připojištění. Do průměru by bylo nutné počítat pouze příspěvky občana, nikoli úroky z PF nebo státní příspěvky. Takovou nenásilnou formou by jistě došlo ke změně myšlení účastníků penzijního připojištění a každý by si rozmyslel vybírat peníze zbytečně.
Samozřejmě občan musí mít rovněž jistotu, že v případě jeho úmrtí budou všechny nespotřebované prostředky vyplaceny oprávněným osobám nebo dle jejich přání převedeny na jejich účty penzijních připojištění, kde budou brány jako jejich příspěvky v plné výši a tím budou zvyšovat státní příspěvek jejich penze do státem stanovené hranice.
Tento problém existuje, ale faktem je, že většina současných důchodců nevolila možnost vkládat peníze do penzijního připojištění za účelem svého dlouhodobého zabezpečení, ale podobně jako ve stavebním spoření se chovala tržně a při současných úrokových mírách tuto variantu pochopila jako výhodné spoření. Bude ještě dlouhou dobu trvat, než se lidé vychovají a změní své myšlení v podobě krátkodobého zisku, který lze přeměnit na dlouhodobou výhodu. Příkladem by mohla být i strana, která svou vládou bude udržovat vyrovnaný státní rozpočet a jeho neustálým zadlužováním nebude zvyšovat obavy občanů spořících do penzijního připojištění o ztrátu hodnoty naspořených prostředků.
Pokud by došlo v nastíněném scénáři ke změně výplaty penzí, bylo by to pro mnohé uvědomělé občany, kteří si na svou penzi spoří, spíše demotivačním prvkem.Kdo by chtěl celý život spořit a mít své naspořené peníze blokovány i v podzimu života, kdy jeho potřeba může být i v jednotlivých výdajích, které mu vyplácená penze nepokryje?Kupříkladu oprava domu, bytu, mimořádné výdaje při zabezpečení, kdy se člověk stane přechodně nemohoucí, výdaje na některé léky apod.
Jistě by bylo lépe zvolit cestu motivací a příspěvky státu do penzijního připojištění rozšířit i v době výplaty penzí. Kolik by si občan platil měsíčně do penzijního připojištění v průměru po celou dobu jeho trvání, k tomu vyplácet příslušný příspěvek státu měsíčně i v době, kdy již neplatí a vybírá si penzi. Pokud by došlo k výplatě peněz na požádání klienta z jakýchkoli důvodů, mnohdy i oprávněných a nutných, zmenšil by se o to jeho průměr naspořených peněz a tím i měsíční příspěvek od státu do penzijního připojištění. Do průměru by bylo nutné počítat pouze příspěvky občana, nikoli úroky z PF nebo státní příspěvky. Takovou nenásilnou formou by jistě došlo ke změně myšlení účastníků penzijního připojištění a každý by si rozmyslel vybírat peníze zbytečně.
Samozřejmě občan musí mít rovněž jistotu, že v případě jeho úmrtí budou všechny nespotřebované prostředky vyplaceny oprávněným osobám nebo dle jejich přání převedeny na jejich účty penzijních připojištění, kde budou brány jako jejich příspěvky v plné výši a tím budou zvyšovat státní příspěvek jejich penze do státem stanovené hranice.
