Prach, vedro a vzduch nikterak vábný. Takové jsou první pocity návštěvníka, vkročil-li v posledních dnech do podkrovních prostor Klementina, kde sídlí Slovanská knihovna. "Tady jsou svazky chráněné UNESCO. Měly by správně ležet, ale není místo,“ ukazuje ředitel Slovanské knihovny Lukáš Babka na velké svazky starých novin natěsnané vedle sebe. Podobně natěsnaní jsou zaměstnanci této části Národní knihovny. Pracují v prostorech, jimž mezi sebou říkají budníky. Jsou to plechovou střechou kryté malé kóje, v nichž je v létě nesnesitelné horko. Útěchou může být nádherný výhled na Karlův most.
Vejde, nevejde, vejde, nevejde
Debaty o tom, zda se do Klementina vejdou, či nevejdou knihy a tiskoviny, se už vedou dlouhá léta. Před čtyřmi lety se dospělo k tomu, že je zapotřebí nová budova, neboť Klementinum a jeho depozitář v Hostivaři nestačí.
Nyní ministr kultury Jehlička (KDU-ČSL) projekt nové knihovny na Letné zastavil a prohlásil, že stačí rozšířit depozitář v Hostivaři a zrekonstruovat Klementinum. Včera navíc MF DNES sdělil, že s novou budovou také počítá. Nejdříve však za 8 až 10 let.
"Nejprve musí knihovna najít nové pozemky, které musí město schválit. Potom se může vyhlásit soutěž a teprve pak by se mohlo začít stavět. Nová budova by mohla stát za osm až deset let," uvedl Jehlička s tím, že na novou budovu je vyčleněno 1,9 miliardy korun, což na projekt Jana Kaplického nestačí.
Začíná tedy další kapitola nekonečných debat o nové budově Národní knihovny.
. Jehličkovo ne blobuMinistr kultury Jehlička (KDU-ČSL) prohlásil, že na Letné nelze stavět Kaplického blob, neboť nejsou pozemky a nestačily by na něj peníze. |
"Tohle už je třetí vlna rozhovorů o nové budově za dobu, co jsem tady. Vypadá to, že vše opět skončí provizoriem. Rozšířením depozitáře v Hostivaři se nezvětší počet studijních míst a nezlepší se podmínky pro zaměstnance,“ říká Adolf Knoll, zástupcem ředitele pro vědu, výzkum a zahraniční vztahy, který v Klementinu pracuje už třicet let.
A podobně uvažuje většina jeho kolegů z Národní knihovny, kteří byli natěšení na novou budovu.
Zmatky a obvinění
Prohlášení ministra Jehličky vypadá na první pohled logicky. Příští rok by totiž z Klementina měla odejít Národní technická knihovna, pro kterou se vybudovala nová velká budova v pražských Dejvicích, čímž se uvolní část prostor. Právě do nich by se měla nastěhovat zmíněná Slovanská knihovna.
Problém je, že i přes uvolněné prostory po technické knihovně se podle vedení Klementina situace vyřeší jen na několik let a nevzniknou nová studijní místa.
Stěhování Slovanské knihovny je navíc součástí projektu rekonstrukce, jenž je vázaný na výstavbu nové budovy. Národní knihovna už v obchodní soutěži vybrala generálního projektanta, jeho jméno však tají, neboť je před podpisem smlouvy.
"Původní plán byl, aby se ty největší rekonstrukce dělaly, až když bude stát nová budova. Jakmile tu spustíte sbíječky, je to slyšet do studoven a začne se prášit. Nyní se musí celý projekt změnit a vše se pravděpodobně zdrží,“ říká Miroslava Hejnová, ředitelka historických a hudebních fondů.
To však není jediná komplikace. Část tuzemských architektů obviňuje ředitele Národní knihovny Vlastimila Ježka, že za jeho snahou postavit novou budovu jsou ryze komerční zájmy.
. Spásná digitalizace?Proč budovat novou knihovnu, když se vše dá zdigitalizovat? I tyto názory zaznívají jako reakce na požadavky Národní knihovny po novém prostoru. S digitalizací se v Klementinu začalo v 90. letech, jedná se zejména o vzácné tisky a noviny. Problém je se svazky, na něž se vztahuje autorský zákon – dílo je chráněno 70 let po smrti autora. "Nyní všechny zdigitalizované svazky chráněné autorským zákonem poskytujeme jen prezenčně,“ říká Adolf Knoll, který má v NK na starosti digitalitaci. Je také členem poradní komise pro digitalizaci při Evropské komisi. „Evropská komise dala doporučení, aby knihovny vyřešily přístup k novinám a sborníkům, takzvaným osiřelým dílům, u nichž je obtížné dohledat autora. U nových knih se zatím neví, jak postupovat, vzhledem k autorskému zákonu,“ vysvětluje Knoll. Podle něj jsou s digitalizací napřed země jako Jižní Korea, Čína a Indie, kde se za zdigitalizované fondy platí. |
"Smyslem stavby nové budovy je privatizace Klementina,“ uvedl na středeční tiskové konferenci Emil Přikryl, vedoucí školy architektury na Akademii výtvarných umění. Architekti Přikryl, Miroslav Masák, teoretik architektury Jiří T. Kotalík a další se obávají, že jakmile se fondy z Klementina odstěhují, začnou se volné prostory pronajímat pro potřeby turistů.
Tato obvinění Ježek a jeho kolegové zásadně odmítají. "Nikdy se nechystala a ani nechystá komercionalizace Klementina. Nemluvě o ničím nepodloženém tvrzení, že se prý dokonce připravuje privatizace unikátního historického areálu. Kdyby nešlo ze strany pana profesora Přikryla zjevně o nepovedený pokus o vtip, musel by být označen za lháře,“ píše se ve stanovisku Národní knihovny.
Ale nepředbíhejme. Pro lepší pochopení, co se vlastně s Klementinem děje, je třeba se podívat zpět.
Balík nechtěl, Ježek ano
O nové budově Národní knihovny se uvažuje od 60. let minulého století. V 80. letech skutečně vznikl projekt, podle kterého měla nová knihovna stát v Praze - Těšnově. Jenže nebyly peníze a dnes tam stojí hotel Hilton.
Po roce 1989 přišel do čela Národní knihovny latiník, francouzštinář a knihovník Vojtěch Balík. "Když jsem Klementinum převzal, asi 600 tisíc svazků bylo mimo regály v přepravkách. Špatné podmínky byly také v mimopražských depozitářích,“ vzpomíná Balík.
Neúnosnou situaci zachránilo rozhodnutí vlády v roce 1992 přidělit knihovně hostivařský areál a čtvrt miliardy korun na jeho přestavbu na depozitář. "Do roku 1997 byly veškeré fondy ošetřeny a umístěny v regálech v Klementinu a Hostivaři. Od té doby jsou přístupné,“ vypočítává Balík.
Hostivařský depozitář byl projektován zhruba na 4 miliony svazků. V Klementinu jich je okolo 2,5 milionu. Vzhledem k přírůstku 70 až 100 tisíc svazků ročně, bylo jasné, že kapacita bude vyhovovat jen do roku 2016.
Začalo se proto s úvahami, jak dál. Kam s přibývajícími knihami, které musí Národní knihovna podle zákona schraňovat?
Balíkův tým navrhl investiční záměr, jenž počítal s umístěním většiny knihovního fondu pod Klementinum, což bylo podle expertů i s ohledem na blízkost vody proveditelné. Jenže v roce 2002 přišly povodně a klementinská sklepení zaplavila spodní voda. Málokdo si pak chtěl představit cenné knihy pod zemí. „Vypracovali jsme druhou variantu. Umístit fond, který se nejvíce využívá, v Klementinu, to jsou zhruba 3 miliony svazků a objekt zrekonstruovat. Zbylé fondy odsunout do depozitáře v Hostivaři, který by se rozšířil. Toto řešení je bez vážných památkářských a technických problémů možné,“ vysvětluje Balík.
Nápad se ale nezamlouval tehdejšímu ministrovi Pavlu Dostálovi (ČSSD), který chtěl postavit novou, moderní budovu Národní knihovny. V roce 2004 Balíka odvolal. To vzbudilo v akademické obci velkou nevoli, neboť Balík za dobu svého působení v čele NK neudělal vážné pochybení. "To, že ministr pomýšlel na novou budovu a že hledal někoho, kdo by na rozdíl ode mne chtěl tento úkol splnit, jsem se dozvěděl až později,“ říká dnes Balík.
Klementinum pro turisty
Balíkova varianta spadla pod stůl a Dostál jmenoval novým ředitelem Vlastimila Ježka. Ten v jednom ze svých prvních rozhovorů po uvedení do funkce řekl: "Myslím, že by si Praha zasloužila novou, moderní budovu. To, co by zůstalo v Klementinu, by bylo spíše jakýmsi muzeem. Zůstaly by v něm knihy a sbírky vydané do nějakého roku ... a vedle toho by fungovalo jako část městské památkové rezervace, kterou si turisté určitě zaslouží,“ uvedl Ježek pro BBC v září 2004.
Od té chvíle se rozběhla akce nová budova Národní knihovny. Všichni byli pro. Resort kultury, pražský magistrát, vláda. Praha slíbila pozemky na Letné a ministerstvo uložilo Ježkovi, aby vyhlásil mezinárodní architektonickou soutěž. Až do doby, kdy byl vítězem vyhlášen kontroverzní blob světoznámého architekta Jana Kaplického, vše běželo jako po drátkách. Teprve poté začalo handrkování o regule soutěže, pozemky a estetický vzhled chobotnice.
Vzbouřila se také část architektů. Kritizovali podmínky soutěže stranících podle nich Kaplickému. Paralelně s tím se mezi těmito architekty posilovalo přesvědčení, že skutečným cílem stavby nové budovy je využít vyprázdněné Klementinum jako turistickou atrakci, ze které budou profitovat konkrétní firmy. Jako důkaz uváděli Ježkovy plány na revitalizaci Klementina.
"Naším cílem je, aby si nová budova i Klementinum na podstatnou část nákladů vydělaly. Třeba pronájmem restaurací, kaváren, ale i některých dalších prostor. Dovedu si taky představit prostor, kde se bude hrát divadlo, multifunkční sály pro přednášky, dnešní asfaltové nádvoří plánujeme proměnit na velkou zahradu, oázu uprostřed Prahy,“ řekl Ježek v roce 2005. Na serveru Aktuálně. cz Ježek vysvětloval: "Chápu obavy, že tady bude moc turistů, ale to je nakonec i dnes. Ty prostory mají být otevřené všem. Nezajímá mě, jestli je využije člověk z Prahy 1, Vysočan nebo z Londýna.“
Jedni Ježkovy návrhy brali jako skvělé oživení unikátního barokního areálu, druzí v nich spatřovali nekalé úmysly.
Ve studentském časopisu Babylon vyšel v dubnu 2007 text s názvem Skanzen a Disneyland v Klementinu, kde se popisují Ježkovy vazby s kontroverzním pražským podnikatelem Milanem Šmerdou, dlouholetým pořadatelem vánočních trhů na Staroměstském náměstí. Jedna z jeho firem je skutečně v Klementinu v nájmu. Podle Ježka vyhrála standardní výběrové řízení.
"Že chceme Klementinum privatizovat jsou lži. Z 80 procent má zůstat pro knihovnické účely i když bude stát nová budova. I dnes se pronajímá kavárna a stejně tak turistické trasy do zrcadlové kaple a astronomické věže. Kongresové centrum neznamená, že bude pro soukromé firmy. Využít je mají knihovníci a univerzita,“ hájí se Ježek, který si obvinění vysvětluje snahami zabít Kaplického chobotnici.
Příliš dlouhá bitva
V lednu 2008 zadal Emil Přikryl, šéf architektonické školy na AVU, studentům, aby vypracovali projekt na využití Klementina. V červnu osm studentů své práce představilo.
Všechny mají jedno společné: dokazují, že do Klementina se vejde více svazků, než je v něm dnes, a že je pro potřeby Národní knihovny dostačující. V komisi, která projekty posuzovala, zasedl Ježkův předchůdce Balík. Podívat se na ně byl také ministr Jehlička. A po jejich zhlédnutí prohlásil, že na Letné Kaplického blob stát nebude.
Cesta k nové budově Národní knihovny se opět vrací na začátek. Ministr Jehlička navrhuje podobný postup, se kterým přišel před lety bývalý ředitel knihovny Balík.
Jisté je dnes tedy zatím jen to, že se vše zdrží a přecpané regály budou ještě přecpanější.
A jisté také je, že v české společnosti existují dva nesmiřitelné tábory. Ti, kteří fandí Kaplického návrhu a chtějí, aby Národní knihovna měla jako jinde v Evropě moderní budovu, a ti, kteří Kaplického blob nemohou vystát a bojí se, že Klementinu hrozí zkáza v podobě přívalu zahraničních turistů, krámků se sklem a předražených restaurací.
Bitva o Klementinum však trvá už příliš dlouho a nejspíš ještě dlouho potrvá.
