Do Annapolisu ve státě Maryland se sjedou zástupci více než čtyřiceti zemí. Vedle izraelské a palestinské delegace nebude chybět ani výprava ze Sýrie, která je dlouhodobě na americkém "blacklistu".
Na přetřes přijdou klíčové body, ve kterých je malá pravděpodobnost shody: status palestinských uprchlíků, dělení Jeruzaléma a otázka hranic budoucího palestinského státu.
Naděje na průlomové závěry jsou nerealistické. Komentátoři i politici se shodují, že annapoliský summit může znamenat maximálně první krok k obnově mírového procesu. Bílý dům proto nabádá ke střízlivosti a odmítá nasazovat laťku příliš vysoko.
Potenciál schůzky snižuje domácí pozice obou klíčových účastníků, Ehuda Olmerta a Mahmúda Abbáse. Izraelský premiér je dlouhodobě nepopulární a průběžně se spekuluje o jeho demisi. Abbás zase od června, kdy Hamas ovládl pásmo Gazy, kontroluje jen část palestinských území.
Váhu případné shody snižuje také neúčast některých významných aktérů. Na základnu amerického námořnictva nepřijede Írán, který se postupně dostává do role regionální mocnosti, ani vyslanci Hamasu. Ti se nechali slyšet, že budou závěry z Annapolisu ignorovat.
Konference nakonec možná rozděluje i americkou vládu, která se neshodne na jejím významu. Hlavním tahounem mírového procesu a prorokem brzkého palestinského státu je šéfka diplomacie Condoleezza Riceová, která neúnavně cirkuluje po Blízkém východě.
Pro ostatní ale téma není tak žhavé. Viceprezident Dick Cheney se o marylandské schůzce letmo zmínil jen jedinkrát a ani prezident George W. Bush si podle týdeníku The Economist nikdy nemyslel, že by mělo jít o summit s vysokými ambicemi. "Velkou akci z toho udělali Palestinci, Riceová a lidé jako já, protože zoufale hledáme nějaký pokrok" přiznal listu člen levicového washingtonského think-tanku.
Američané naposledy stáli za mírovými rozhovory před sedmi lety. V Camp Davidu pod Clintonovým "dozorem" jednali tehdejší izraelský premiér Ehud Barak a šéf palestinské samosprávy Jásir Arafat. Rozhovory skončily neúspěchem.
