Co bylo nejhorším okamžikem za deset let, kdy jste byl předsedou vlády?
Já bych nemluvil o nejhorším momentě. Nejobtížnějším okamžikem je, když musíte posílat vojáky do války. Ale člověk se naučí žít s určitým stupněm odpovědnosti, který nese jeho práce. Někdy jsou jeho rozhodnutí podle spousty lidí třeba pochybná, ale on to prostě musí udělat.
Fakt je, že vy jste to musel dělat docela často. Vyslal jste britské jednotky do pěti konfliktů, což je asi nejvíc mezi moderními britskými premiéry.
Doopravdy?
Ano. Mě to taky překvapilo, když jsem si to spočítal. Vy rozhodně nevypadáte jako válečník.
Taky jsem jím nikdy nebyl. A mimochodem, kdybyste mi řekl v květnu 1997, kdy jsem se stal předsedou vlády, že mě čeká tolik konfliktů, vyděsilo by mě to. Ale takový je život a takový je svět. Já jsem pak pochopil, že ať máte jako nový předseda vlády jakékoliv plány, události a svět to změní.
Jste nejvýše postavenou obětí irácké války. Rozhodnutí jít do ní podlomilo vaše postavení doma. Není to jedna z věcí, které byste dneska už neudělal?
Pořád si myslím, že to rozhodnutí jsem udělat musel. I kdybych měl pochyby. Takhle si to opravdu myslím. Teď to zpětně vypadá jako problém. Ale problémem je už samo působení extremismu, s nímž bojujeme všude. Myslím, že je velmi důležité, aby se Západ postavil extremismu a bojoval s ním. Ať je to v Iráku, Afghánistánu, Pákistánu. Kdekoliv.
Byl jsem v irácké Basře na britské vojenské základně a četl, co jste tam prohlásil v létě 2003. Že lidé budou chápat invazi do Iráku jako jednu z událostí utvářejících podobu 21. století. Opravdu si myslíte, že to platí?
Ano. Podívejte, před několika týdny jsem mluvil s nějakými lidmi o Basře. Jdou tam investice ve výši stovek milionů dolarů. Irák je dneska výrazně jiný. Ekonomika je dvakrát až třikrát větší než za Saddáma. Přes všechny potíže se ta země staví na nohy. Mimochodem, má vládu, která vzešla z voleb, což je něco, čeho teď chtějí dosáhnout i lidé jinde v té oblasti. Je ještě brzy, abychom mohli říct, jak se na to budeme dívat, protože záleží, jak to dopadne. Ať to skončí dobře, nebo špatně, v každém případě to byl rozhodující moment.
Jaký byl George Bush? Byl to váš přítel?
Ano.
Jak byste ho popsal jako člověka?
Byl přímý, pevný a rozhodný. Musel po 11. září učinit závažný závěr, totiž jestli jeho země stojí před zásadní bitvou. On si myslel, že ano. A to je závěr, se kterým souhlasím. Tahle bitva dodneška pořád pokračuje.
Oba jste četli před obtížným rozhodnutím Bibli. Byla víra jednou z věcí, které vás sblížily?
Neřekl bych, že jsem četl Bibli, když jsem stál před těžkým rozhodováním. Já čtu Bibli proto, že jsem křesťan. Když se mě někdo zeptá na víru v politice, řeknu, že víra posiluje vaši osobnost pro přijímání těžkých rozhodnutí. Ale nemůže vám říct, jaká je ta správná odpověď na problém. Tenhle pohled platí pro mne i pro George Bushe.
