Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Blair: charismatický vůdce předurčený k vítězství

  0:53aktualizováno  0:53
Londýn - Svými příznivci je osmačtyřicetiletý Tony Blair vnímán jako chytrý a zásadový vůdce, který vrátil Labouristickou stranu z politického propadliště zpět na výsluní. Odpůrci marně poukazují na jeho populismus, snahu být přijatelný pro všechny. Labouristé v čele s Blairem poprvé v historii vedou zemi podruhé za sebou. Takový triumf vládnoucí strany nejspíš udělá z charismatického Blaira historicky nejúspěšnějšího šéfa této strany.

Nejmladší britský premiér Británii proměnil
Politickou kariéru 'krásného Tonyho' rámují i další 'nej': v roce 1994 stanul v čele Labouristické strany jako její nejmladší lídr a v květnu 1997 se stal ve svých 43 letech  nejmladším britským ministerským předsedou za uplynulých 185 let.

Za uplynulé čtyři roky vlády neudělal populární Blair žádnou podstatnou chybu. Naopak, v tomto období prošla Británie nejdalekosáhlejšími ústavními změnami za sto let: vznikl Skotský parlament a velšské Národní shromáždění, výrazně byl snížen počet dědičných peerů ve Sněmovně lordů, v Londýně volili svého prvního starostu a znesvářené strany katolíků a protestantů podepsaly dohodu o budoucím mírovém uspořádání v Severním Irsku.

Neúspěchem byl megalomanský projekt výstavby Dómu tisíciletí v londýnském Greenwichi. Atrakce, která měla přilákat milióny turistů, se stala propadákem. Kritici Blairovi vyčítají ve volebním programu slibované, ale v praxi nedostatečné investice do krizí zmítajícího se státního zdravotnictví. Vyvázl i ze sporů okolo vybíjení zvířat kvůli rozsáhlé epidemii slintavky a kulhavky, která zasáhla Británii letos v únoru.

Evropa Blaira respektuje
Přesto, že své spoluobčany zatím nepřesvědčil o výhodách společné evropské měny, je šéf labouristů v Evropě vnímán velmi pozitivně: jako člověk upřímný, výrazný a sympatický - prostě někdo, s kým je možné se identifikovat. Je to v podstatě týž obraz, který si o něm vytvořila i většina britských voličů.

O přistoupení k Evropské měnové unii chce Blair uspořádat referendum. Dokázat Britům, že je pro ně výhodnější vzdát se tradiční libry ve prospěch eura, bude jeden z nejtěžších Blairových úkolů v jeho pravděpodobném druhém funkčním období.

Premiér je právník a bývalý rocker

Blairovo image "britského moderního ducha" vzorně dokresluje manželka Cherie, prominentní právnička, jejíž kariéra zabere stejně času a povinností jako ta jeho. Přesto loni oslavili narození syna Lea, prvního dítěte narozeného úřadujícímu premiérovi od roku 1848. Blairovi mají ještě další tři děti: sedmnáctiletého Euana, patnáctiletého Nickyho a třináctiletou Kathryn. Šťastný otec Tony k tomu podotýká: "Být ministerským předsedou je těžké, ale být otcem je daleko těžší".

Anthony Charles Lynton Blair se narodil 6. května 1953 ve Skotsku ve středostavovské rodině. Jeho otec byl úspěšným právníkem v severoanglickém Durhamu a také vedoucí osobností místní asociace Konzervativní strany. Mladý Blair navštěvoval exkluzivní střední soukromou školu v Edinburghu a absolvoval práva na elitní Oxfordské univerzitě.

Sám sebe Blair, který v mládí nosil dlouhé vlasy na ramena a hrál na kytaru v rockové kapele, definuje jako křesťanského socialistu. Na otázky kolem jeho "nelabouristického" původu odpovídá: "Nenarodil jsem se jako labourista, já jsem se jím stal."

Ve třiceti letech byl zvolen do Dolní sněmovny za Labouristickou stranu a ve straně poté udělal závratně rychlou kariéru. V roce 1989 se stal členem labouristického stínového kabinetu, ve kterém měl na starosti otázky zaměstnanosti. Svou politickou dovednost prokázal jako stínový ministr vnitra, když se svým důrazem na dodržování zákona a pořádku vydal hluboko do tradičního teritoria Konzervativní strany. Získal spojence jak mezi voliči, tak mezi policisty.

V roce 1994 přebral otěže labouristů a důsledným úsilím o modernizaci strany a likvidaci starých socialistických dogmat dokázal přesunout politický program labouristů blíže k politickému středu, čímž výrazně přispěl k jejich volebnímu vítězství v roce 1997.

Autoři: ,






Hlavní zprávy

Další z rubriky

Americký prezident Donald Trump (17. října 2017)
Věděl, k čemu se upisuje, kondoloval prý Trump vdově po padlém vojákovi

Donald Trump svádí novou bitvu s americkými médii. Tentokrát nad těly čtyř příslušníků speciálních sil, kteří zemřeli při přepadení v Nigeru. Šéf Bílého domu...  celý článek

Rohingové protestují před barmskou ambasádou v malajsijském Kuala Lumpuru (8....
Barmští vojáci pozabíjeli stovky Rohingů, tvrdí Amnesty International

Nejméně několik stovek mužů, žen a dětí z menšinového muslimského etnika Rohingů zabili barmští vojáci ve snaze vypudit ze země všechny jeho příslušníky. Podle...  celý článek

Barcelona: Demonstrace proti zásahu španělské policie během referendu o...
Katalánská vláda nesdělí Madridu, zda opravdu vyhlásila samostatnost

Katalánský regionální kabinet ve stanovené lhůtě neupřesní, zda vyhlásil, či nevyhlásil samostatnost autonomního Katalánska, jak požaduje španělská ústřední...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.