Miloš Zeman, nečekaně a proti (nevyslovené) vůli současného vedení Lidového domu, zřejmě vyhraje takzvané vnitrostranické referendum. Ti sociální demokraté, kteří Zemana chtěli pomocí "hlasu lidu" vytlačit z hlavní stranické nominace, byli "hlasem lidu" doběhnuti.
Co teď? Svěsí ramena a uznají expředsedu za svého hlavního favorita na prezidentství? Uvidíme. Ať tak či onak, Miloš Zeman se vrátil Špidlově ČSSD oknem a pro řadu jejích poslanců a senátorů je přijatelnějším kandidátem než "cizák" Motejl.
Když nic jiného, je přece stále sociální demokrat. A vládní straně by slušelo mít "svého" člověka i na Hradě. V dalších fázích zákulisního vyjednávání může právě tohle přání sehrát roli. A třeba s komunisty se dá o Zemanovi mluvit - jako předseda sněmovny před Grebeníčkem dveře pracovny nikdy nezabouchával.
Klausovy šance jsou podstatně nižší. ODS sice "pružně" přestala horovat pro přímou volbu, vytvořila vyjednávací parlamentní tým "Klaus na Hrad", ale získat pro šéfa hlasy odjinud bude velmi tvrdý oříšek. Zřejmě nerozlousknutelný. ODS nemá na rozdíl od vládní strany co nabídnout.
Představa Klause či Zemana na Hradě mnohé budí hrůzou ze spaní. I když oba jsou natolik inteligentní a politicky zkušení, že by zřejmě dokázali přijmout novou roli včetně jejích jiných, řekněme kulantních pravidel hry. Otázkou pouze zůstává, nakolik by jim publikum přerod v decentní nadstranickou hlavu státu ctící všemi póry těla ústavu uvěřilo.
Publikum se však bude pouze dívat, jak strany vyberou. A důležité pravidlo vyšší hry zní: vláda a parlament málo touží po silném protihráči.
