Když vysoký představitel mezinárodního společenství pro Bosnu a Hercegovinu Valentin Inzko minulý týden v Radě bezpečnosti OSN prohlásil, že země čelí nejvážnější politické krizi od podepsání daytonské dohody, která v roce 1995 ukončila konflikt v Bosně, probral mnohé politiky z letargie.
Ostrá slova přitom nebyla ani trochu přehnaná a opřel je o pádná fakta. Bosna a Hercegovina nemá ani sedm měsíců po volbách vládu a zatím to nevypadá, že by v dohledné době měla nějakou mít. Státní instituce jsou paralyzované etnickým pnutím a vše ještě komplikuje ekonomická stagnace.
Referendum, které by zlikvidovalo daytonskou dohodu
Už tak tristní situaci ještě jitří sebevědomý bosenskosrbský prezident Milorad Dodik, který chtěl v Republice Srbské, jednom ze dvou autonomních bosenských celků, uspořádat v červnu referendum o legálnosti centrálních bosenských justičních orgánů.
Centrálním soudům mnozí Srbové vyčítají, že za zločiny spáchané během války v letech 1992 až 1995 popohánějí hlavně Srby, zatímco na válečné zlořády spáchané Bosňáky (bosenskými muslimy) a Chorvaty spravedlnost zapomíná.
Správa Bosny a HercegovinyDaytonská dohoda v roce 1995 určila, že v Bosně a Hercegovině vzniknou dvě autonomní oblasti. Federace Bosny a Hercegoviny, ve které žijí Bosňáci (bosenští muslimové) s Chorvaty a Republika Srbská, kde žijí převážně Srbové. Každá z oblastí má svého prezidenta, vládu, parlament, policii a další orgány. Kromě toho existuje neutrální federální distrikt Brčko, ve kterém společně vládnou Bosňáci, Chorvati i Srbové. Zdroj: BBC |
Podle Inzka se měli bosenští Srbové vyjádřit nejen ke kompetencím soudů, ale také pravomocím svěřeným nejvyššímu představiteli, jako je například rušení rozhodnutí bosenských orgánů nebo odvolávání volených představitelů jednotlivých etnik.
"Představitelé Republiky Srbské podnikli konkrétní akce, které představují nejvážnější porušení daytonské mírové dohody od chvíle, kdy byla podepsána," poznamenal Inzko s tím, že představitelé bosenských Srbů uvažovaným referendem zpochybnili všechny zákony zavedené nejvyšším představitelem.
"Jako taková bude mít akce Republiky Srbské, pokud se uskuteční, velký dopad na fungování a udržitelnost Bosny a Hercegoviny," pohrozil a dal Dodikovi ultimátum, že pokud hlasování do týdne nezruší, odvolá ho z funkce.
Spor uhasili diplomaté EU, ale jen na chvíli
Bosenskosrbský prezident už se předtím nechal slyšet, že konání referenda nemůže zahraničí zastavit ani vysláním tanků, a tak situace spěla k patu. Spor přijeli narychlo hasit šéfka diplomacie EU Catherine Ashtonová se slovenským diplomatem Miroslavem Lajčákem, který má v diplomatické službě EU západní Balkán na starosti.
Situaci se jim v Banja Luce, kde sídlí hlavní představitelé Republiky Srbské, podařilo zažehnat jen slibem, že se připravuje reforma ústředních justičních orgánů Bosny a Hercegoviny, která požadavky bosenských Srbů zohlední.
Bruselské sliby Dodika ukonejšily. "Myslím, že referendum v tuto chvíli není nezbytné," prohlásil prezident. Referendum ovšem pouze odložil a nezrušil úplně. Teď může vyčkat, jak skončí první jednání o justici, na něž by měl v červnu dorazit eurokomisař pro rozšíření Štefan Füle. Když nebudou výsledky podle jeho představ, může vytáhnout trumf z rukávu kdykoli znovu.
Celé jednání navíc před domácím publikem prezentoval jako svůj diplomatický majstrštyk. Ale v čem tkví nebezpečí referenda? Mnozí se obávají, že by bylo nejen vážným narušením správy mezinárodního společenství, ale především generálkou na budoucí hlasování o nezávislosti Republiky Srbské.
Hlasování o nezávislosti by zažehlo jiskru v celém regionu
Dodik byl v minulosti jeho hlasitým propagátorem. Svoji rétoriku sice později utlumil, ale nikdy docela neopustil. "Odtržení není na programu dne, ale pokud nenajdeme cestu, jak vytvořit fungující zemi, nemůžeme vyloučit mírumilovné rozhovory o rozdělení," řekl reportérovi BBC loni v únoru.
Dělení Bosny může zažehnout nové konflikty na hranicích jednotlivých republik a navíc hrozí, že si o samostatnost řeknou i Chorvati, kteří žijí společně s Bosňáky v druhé autonomní bosenské části Federaci Bosny a Hercegoviny. Etnické rozmíšky navíc prodlužují pat, jenž brání politikům shodnout se na ústavních reformách. Země je přitom nutně potřebuje k přijetí do EU a NATO.
Problém také odhaluje tápání mezinárodního společenství, jak Bosnu spravovat dál. Předloni sice prodloužilo působení takzvaných nejvyšších představitelů, ale ve spoustě krocích není jednotné a jeho rozhodnutí jsou proto polovičatá.
V kombinaci se zhoubnou rétorikou nacionalistických stran, které mají v jednotlivých etnických skupinách silný hlas, to tak spíš vypadá, že budoucnost patří politickému rozdělení a nekonečným svárům.
