Bitva o obchvat skončila, zapomeňte

Ústavní soud vzal odpůrcům schválené trasy dálničního obchvatu Plzně poslední naději. Po deseti letech urputné bitvy mohou jásat zastánci delší varianty. V posledním roce u soudů vyhráli na celé čáře. Zda ale zároveň s nimi zvítězila také ta lepší varinta obchvatu, je nanejvýš sporné. Zřejmé je, že silnější porazil slabšího a Plzni, která obchvat nechtěla na svém území, se podařilo vytlačit dálnici k sousedům, kteří o ni také nestáli.

Snad největší rozpaky nad celou desetiletou dálniční šlamastykou však vzbuzuje skutečnost, že ti, kteří o dálnici rozhodovali, nikdy neměli na stole připravené projekty k více variantám.

Nikdy se proto nevybíralo lepší řešení. Napřed platila kratší trasa a za pár let zas ta delší. Hlavní argument budovatelů obchvatu vždy zněl: Jiná možnost nepřipadá v úvahu, hrozilo by zdržení - rozhoduje rychlost.

Paradoxem bylo, že i duchovní otcové delší trasy připouštěli, že ta kratší trasa by byla z dopravního hlediska lepší. Nemohli ji však prosazovat. Prý proto, že nebylo dost podkladů a jejich příprava by znamenala zdržení.

Když se porovnat dvě trasy pokusil expert na životní prostředí a prohlásil, že kratší varianta je přijatelnější, zle pochodil. Z tábora zastánců schválené varianty zahřmělo: Nepřipadá v úvahu! Kratší trasa je jen bláhovým snem, protože není připravený projekt! Ten by znamenal ztrátu času!

Tak se jelo dál od jednoho soudu ke druhému. A zastánci kratší varianty přitom celkem logicky získali cejch těch, kteří dálnici jen blokují a dusí Plzeň.

Nesli ten cejch právem? Těžko. Ale někdo jej zřejmě musel dostat, nebyl čas se zdržovat. A nehájili dnes na hlavu poražení náhodou vhodnější řešení?

K čertu s takovými otázkami, vždyť rozhodovala rychlost. A námitka, že stavbu obchvatu ze všeho nejvíc zdrželo rozhodnutí vést autostrádu dál - mimo území Plzně?

Nepřipouští se! Kratší trasa, kterou počátkem devadesátých let schválila vláda, prý nikdy neexistovala.