Přitom Gross krátce předtím začínal jako spása, řešení, východisko, nová politika věcnosti a rozumu. Byl oblíbený.
Paroubek se Grossovi jakoby podobá.
Přišel jako východisko, řešení, rozumný člověk, s každým se dohodne.
Stačí tři dny a vše se ve zlé obrací. Pan pragmatik, věcný tvor, který se s každým věcně dohodne, se změnil v mistra bití – náhle po vzoru Grossově sám sobě udělal malér.
Má to napjaté, možná ho strana odstraní a místo něj nasadí (do třetice) asi už premiéra nestraníka.
Podobný osud měl i první z nich: Zeman. Byl spásou, záchranou, zvedl stranu vzhůru. A konec? Když chtěl být prezidentem, vlastní strana jej podtrhla. Sociální demokracie je podnik pravidelně likvidující své předáky, šéfy vlád, kandidáty na Hrad.
Proč? Všichni jsou rádi, že padl Gross.
Nikdo neoplakává Zemana. S Paroubkem se to kýve. Ale Grossův problém nebyl byt. Paroubkův problém není bití lidí. Oba mají problém hlubší: jak vládnou. Všichni do omrzení řeší okrajovou zplodinu: vládci čachrují a bijí. Hlavní problém, jemuž by se měla veškerá politika věnovat, utíká: tato země stagnuje a tlačí se vší silou do pozadí. Už jen skutečnost, že nevěrohodné mlácení lidí je hlavní politické téma (místo stagnující reformy a málo fungujícího státu), upozorňuje, kam se tlačíme – kamsi k Ukrajině či o kus dál. Jako by nebyla stokrát vážnější témata. To ukrajinství je v tom, že nám vláda z bití lidí dělá hlavní téma – jako někde u Uralu.
Česká země zaostává. Chlubí se tou samozřejmostí, že vstoupila do EU – jako deset dalších států. Chlubí se, že mezi nimi má druhé nejlepší výsledky – po Slovinsku. Zapomněla, že před osmdesáti lety byla česká země o sto let napřed – i před Slovinskem.
V komunismu jsme vězeli všichni, ale my z toho lezeme jako největší invalidi. Úspěšně se u nás šíří ty nejhloupější komunistické resentimenty, u nás je nejvíc lůzovité zloby – toho, co se dá nazvat "postkomunistická sebedestrukce".
Nestěžujme si na politiky, žijí z toho pokrmu, co jim český lid nabízí. Paroubek má nos – dal bít technaře, protože si je jistý, že to lid ocení. Gross neměl padnout kvůli bytu, nýbrž kvůli hrůznému vládnutí. To však nikdo nerozebírá – byt stačí. Paroubek nedal bít ty divné lidi, protože je krutý, nýbrž proto, že bystře postřehl – budou body. Bití bude mít u lidu úspěch.
Zaostáváme i vůči zaostalým zemím.
Česká nafoukanost – prý hnízdo demokracie a prosperity – havaruje.
Paroubek si libuje, abych to řekl jako metaforu, že jsme předběhli Litvu, a tento úspěch přičítá i sobě. Ale pozor – Litva, zaostalý stát, brzy trhne nás. Co se to stalo s Čechy? Místo pokroku, progrese, lidské i technické, umělecké, jde dopředu banalita, staroba. I z té sociální demokracie udělali skanzen z dob parních strojů.
Už brzy se tu zas bude studovat mladý Marx.
Aféra technobití je jako ten případ Barkové – hloupá, zbytečná, uralská. Země trpí problémy, které nikdo neřeší.
