Zatímco armáda spojenců lovila bin Ládina ve vrtkavých údolích afghánsko-pákistánského pomezí, on se svou početnou rodinou zamířil na druhou stranu muslimské země.
Vyplývá to z výpovědi třicetileté Jemenky Amal Ahmad Abdul Fateh, která jako jediná ze tří bin Ládinových žen spolupracuje s pákistánskou policií. Asi třístránková zpráva je připravena na pondělní stání, kde se budou všechny tři ženy zodpovídat za neoprávněný pobyt v zemi.
Bin Ládin se s tehdy osmnáctiletou Fatah setkal v roce 2000 v pákistánské megapoli Karáčí. Poté, co ji pojal za manželku, se s ní přesunul do afghánského Kandaháru, kde společně sledovali reakci světa na teroristické útoky v USA.
Pět domovů Usámy bin LádinaKaráčí (2001-2002)  Dům Usámy bin Ládina v Abbottábádu (3. května 2011) |
Vzhledem k následujícímu honu na největšího teroristu všech dob se manželé rozdělili a Fateh zamířila zpět do Karáčí.
Kousek od Islámábádu...
Kolem roku 2002 se po nějaké době znovu shledali v severopákistánské metropoli Pešávár a společně vyrazili do malebného údolí Svát. Zde žili po dobu osmi měsíců. V roce 2003 se přesunuli ještě blíž k Islámábádu do městečka Haripur. Pouhých osmdesát kilometrů od hlavního města země porodila bin Ládinova manželka dvě děti.
Až v roce 2005 se přesunuli do známého Abbottabádu, kde si bin Ládin nechal vybudovat speciální vilu. Zde se nejhledanějšímu teroristovi narodily další dvě děti.
Když loni obletěla svět zpráva o bin Ládinově smrti, byla pákistánská armáda překvapena, v jakém komfortu si poklidně žil. Vedení dodnes trvá na tom, že nemělo nejmenší tušení, že se hledaný zakladatel al-Káidy skrývá uprostřed velkého města na severovýchodě země.
Pákistán zatím neví, co si s bin Ládinovými pohrobky počít. Pokud by je poslal zpět do zemí, odkud pocházejí, hrozí nebezpečí, že budou šířit dál podrobnosti a detaily ze života obdivovaného teroristy, který svého času děsil celý západní svět.
Bin Ládin pobýval v Karáčí (modrá jižní), v Pešáváru (červená), údolí Svát (žlutá), v Haripuru (zelená) a konečně v Abbottabádu (modrá severní).
