Zimbabwský prezident Robert Mugabe ve snaze prodloužit v březnových volbách svou dvaadvacetiletou vládu slíbil přerozdělit černošským bezzemkům dvě třetiny z 12 milionů hektarů nejlepší půdy, držené v rukách bělochů. Při spontánních záborech půdy takzvanými válečnými veterány z boje za nezávislost země bylo zabito už devět bělošských vlastníků farem.
Několik stovek farmářů a jejich rodin se rozhodlo odejít do Austrálie a na Nový Zéland, většina však směřuje do Británie. Ve svém novém domově se spokojují s jakoukoli prací od řízení nákladního auta po sběr brambor, jen aby obstarali rodinám obživu.
|
VYHÁNĚNÍ FARMÁŘŮ |
Útěk s nejnutnějšími věcmi
"Utekli jsme pouze s nejnutnějšími věcmi. Musíme se tu pokusit usadit a začít úplně od začátku," říká devětatřicetiletý bývalý správce farmy Martin Andrews, který s rodinou uprchl do ciziny před čtrnácti měsíci. Andrews si najal domek jihovýchodně od Londýna a nyní se živí jako obchodní poradce.
Derek Arlett-Johnson opustil svou tisícihektarovou farmu v květnu 2000 poté, co všude kolem sebe slyšel smrtelné výhrůžky. Nyní si tento čtyřicátník vydělává jako soukromý řidič nákladního auta v okolí Londýna a v létě se snaží rozběhnout malý farmářský projekt ve Skotsku.
Farmářům pomáhá nadace
S několika přáteli zřídil nadaci zimbabwských farmářů, která se jako registrovaná charitativní organizace snaží pomáhat farmářům prchajícím do Británie najít bydlení a v některých případech rovněž práci.
"Dosud jsme pomohli 23 rodinám najít bydlení a několika jedincům také zaměstnání," chlubí se.
Nadace se mimo jiné postarala i o Martina Andrewse, jeho manželku Lindu a dospívající děti Kim a Russela. Odchod byl traumatizující, nikdo z rodiny však rozhodnutí nelituje. "Našli nám domek, který nám jeho majitel pronajal první tři měsíce zdarma," vypráví Andrews a dodává: "Tak jsme získali potřebný časový prostor, protože mi právě tři měsíce trvalo, než jsem nalezl zaměstnání."
Vyhrál farmu zpět, tak mu hrozí zabitím
Farmář Guy Watson-Smith patřil k největším zimbabwským pěstitelům tabáku. Teď žije se svou sestrou v jihoafrickém Kapském Městě. Také jeho rodině vláda zabrala farmu a veteráni ji systematicky plenili, přestože Watson-Smith vyhrál soud a vlastnictví farmy mu bylo legálně přiznáno.
Jeho dospívající syn a dcera museli být rychle zapsáni do škol v Kapském Městě po varováních, že by se mohli stát terčem násilí, kdyby se vrátili do svých internátních škol v Zimbabwe. "Všechno mi vzali. Jestli se vrátím domů, zabijí mě," postěžoval si Watson-Smith. "Musíme teď vzít vážně v potaz možnost, že už nebudeme moci zpátky do Zimbabwe - alespoň ne za současné vlády."
