Obdivovaná a charizmatická intelektuálka, která se na veřejnosti často objevovala s výraznými brýlemi na nose, se v exilu celé roky snažila očistit své jméno. Slibovala, že se vrátí do Pákistánu, aby ukončila vojenskou diktaturu.
Z exilu vedla opoziční Pákistánskou lidovou stranu (PPP), do vlasti ale nakonec přijela jako potenciální spojenec prezidenta Parvíze Mušarafa, který převzal moc v zemi po vojenském převratu v roce 1999.
Už od počátku její příjezd provázely násilnosti a již jednou unikla smrti při pokusu o atentát. S Mušarafem se Bhuttová nakonec nepohodla, stala se jeho ostrým kritikem a skončila i v domácím vězení.
Slib nad otcovým hrobem
Bénazír Bhuttová se narodila 21. června 1953 v Karáčí v bohaté statkářské rodině jako dcera politika Zulfikara Alího Bhutta, který byl prezidentem republiky a předsedou vlády (1971-1977) a po letech vojenského režimu se zasloužil o nastolení demokracie.
V roce 1977 ho však sesadil generál Zijául Hak a po dvou letech věznění jej dal popravit. Ve svých vzpomínkách Bhuttová napsala: "Když jsem stála nad jeho hrobem, slíbila jsem si, že si nedopřeji odpočinku, dokud se do Pákistánu nevrátí demokracie."
Základní vzdělání získala v misionářské škole, politické vědy, filozofii a ekonomii studovala například na Harvardu a Oxfordu. Do Pákistánu se vrátila v roce 1977, zapojila se do politické práce v PPP a za vlády generála Haka organizovala demonstrace a protestní akce proti jeho diktátorskému režimu.
Po několikerém věznění odjela do exilu v Londýně a v Paříži, odkud se za jásotu svých obdivovatelů vrátila v dubnu 1986. Postavila se do čela opozice a po smrti Haka v prosinci 1988 usedla do křesla premiérky. Jako stoupenkyně demokracie a rovnoprávnosti žen byla tehdy po letech vojenské nadvlády pro Pákistánce velkou nadějí.
Dva zavraždění bratři
Předsevzetí, že z Pákistánu udělá moderní muslimský stát, se jí však nepodařilo splnit. Předsedkyní vlády byla do roku 1990, kdy byla odvolána hlavně na nátlak ozbrojených sil pro korupci a zneužívání moci. Bhuttová se ale nevzdala, postavila se do čela opozice a v parlamentních volbách v říjnu 1993 její strana vyhrála a ona podruhé zasedla do čela vlády.
V roce 1996 byla opět odvolána kvůli korupci, což označila za "ústavní převrat". Podíl na odvolání měla i vražda jejího bratra Murtázy v roce 1996. Objevily se totiž dohady, že stála v jejím pozadí, protože Murtáza patřil mezi její odpůrce. Další její bratr Šahnaváz byl v roce 1987 otráven ve Francii.
V roce 1999 byla spolu s manželem Ásifem Alím Zardárím, velkostatkářem a stavebním podnikatelem, s nímž měla syna a dvě dcery, odsouzena za korupci k pětiletému trestu vězení a pokutě 8,6 milionu dolarů. V té době ale byla v Londýně a do Pákistánu se již nevrátila; žila také v Dubaji.
Na vojenský převrat v zemi v roce 1999 zpočátku reagovala zdrženlivě, protože Mušaraf svrhl jejího "nepřítele" premiéra Naváze Šarífa. V roce 2001 Nejvyšší soud vyhověl odvolání Bhuttové, zrušil rozsudek z roku 1999 a nařídil zahájit s ní a s jejím manželem, který nakonec ve vězení strávil osm let, nový proces.
Poté byla opět odsouzena, v Pákistánu za neúčast u soudu a v Ženevě k podmínce za braní úplatků. Pro miliony svých obdivovatelů ale byla až do své smrti nadějí, pro odpůrce, převážně z řad islamistických radikálů, nenáviděným nepřítelem.