Problém nebezpečných fotbalových branek se znovu připomene minimálně několikrát do roka vždy, když se na českých hřištích stane kvůli převrácené bráně neštěstí. Posledním případem byla ve čtvrtek smrt čtrnáctiletého chlapce na Náchodsku (více čtěte zde).
Podobným tragédiím by se přitom dalo předcházet, kdyby byla hřiště vybavená bezpečnými lehkými bránami, které jsou na trhu k dostání již několik let. Malí fotbalisté v naprosté většině dosud hrají s klasickými ocelovými či duralovými bránami, které se při převrácení stávají smrtícím nástrojem.
„Děti se na nich houpají, branka ztratí stabilitu, člověk se intuitivně pustí. Spadne a přesně na jeho krk jako gilotina dopadne ta branka. Takže jeho šance je téměř nulová,“ popisuje častý případ děkan Fakulty strojní ČVUT Michael Valášek.
Právě ČVUT se spolu s Centrem pro výzkum, vývoj a inovace (CVVI) a Ústřední vojenskou nemocnicí podílelo na vývoji metodiky pro hodnocení bezpečnosti různých druhů přenosných fotbalových branek, podle které následně technici vyvinuli „bezpečnou branku“.
Podle Jana Rakušana z CVVI se na českých hřištích používá odhadem 40 až 50 tisíc branek. Pouze asi 1 500 z nich má certifikát bezpečné branky.
Konstrukce bezpečné brány je vytvořena tak, že ji narozdíl od ocelové či duralové brány nelze jednoduše překlopit. Nicméně i v případě převrácení nezpůsobí tak vážná zranění. „Tato brána je z kompozitu, tedy materiálu na bázi plastu. Tím pádem střet materiálu brány s lidskou tkání není tak agresivní,“ vysvětluje Rakušan.
„Žádná branka není stoprocentně bezpečná, ale na této, i když se já sám co nejvíce rozhoupám, tak se zkrátka nepřevrátí,“ řekl děkan Fakulty strojní ČVUT Michael Valášek.
Dvě nepřevrhnutelné brány vyjdou na padesát tisíc
Důvodem, proč se bezpečná brána dosud nerozšířila na většinu hřišť, je zejména její vysoká cena. Bezpečná brána vyjde na 20 až 25 tisíc korun, výbava pro jedno hřiště tak stojí až 50 tisíc.
Fotbalová asociace České republiky (FAČR) v roce 2009 spustila projekt Bezpečná branka, do něhož se zapojila část krajů. Fotbalové kluby v těchto krajích pak postupně začaly vyměňovat staré brány za nové. Cílem bylo nahradit fotbalové branky na 3 500 hřištích, které spravuje FAČR. Dosud bylo vyměněno asi 40 procent z nich.
Ovšem některé kraje, včetně Královéhradeckého, v němž se poslední neštěstí stalo, se do projektu nezapojily. „Je to o penězích a také o vstřícnosti krajů, protože někteří hejtmani to shodili ze stolu, že na to peníze nemají,“ říká mluvčí FAČR Ondřej Lípa.
Královéhradecký krajský fotbalový svaz se podle svého předsedy Václava Andrejse snaží shánět bezpečné branky i přesto, že se vedení kraje do projektu nezapojilo. „My branky kupujeme. Ale naše možnosti jsou velmi omezené. Krajský fotbalový svaz na to dal za tři roky tři sta tisíc, za což se pořídilo patnáct párů branek. To je asi čtvrtina našich krajských oddílů,“ říká Andrejs.
Hliníkové napodobeniny parametry nesplňují
Kromě ceny situaci navíc komplikuje to, že někteří výrobci prodávají hliníkové napodobeniny, které konstrukcí kopírují certifikovanou bránu a jsou lehčí než brány ocelové, přesto však nesplňují bezpečnostní parametry. „V Česku je asi sedm až osm tisíc duralových branek někdy mylně označovaných jako bezpečná branka, které jsou vyrobené na bázi hliníku. Jejich výrobci se pokusili okopírovat konstrukční řešení těžiště branky, takže je obtížnější je převrátit než předchozí generace duralových branek. Nicméně stále to je branka na bázi kovu a při namátkových testech tyto branky nesplnily požadavky na bezpečnost. To znamená, že při převržení mohou způsobit zranění,“ říká Rakušan.
Smrt pod bránouSmrt pod převrácenou bránou nacházejí v Česku malí sportovci opakovaně. V roce 2009 v Přibyslavicích na Třebíčsku fotbalová branka usmrtila třináctiletého chlapce. Téhož roku kovová konstrukce házenkářské branky na hřišti v Dolní Cerekvi na Jihlavsku těžce zranila šestiletou dívku, která o dva dny později zemřela. V srpnu 2009 pak konstrukce branky usmrtila dalšího třináctiletého chlapce v Přibyslavicích na Třebíčsku. Chlapec na sebe při hře s míčem branku převrátil a ta mu zlomila vaz. A posledním případem je již zmíněná smrt čtrnáctiletého hocha v Rosoškách na Náchodsku. |
Přestože výrobní cena hliníkových bran je výrazně nižší, výrobci je velmi často prodávají za přibližně stejnou cenu jako kompozitní brány. „Tyto duralové brány měly v testech dokonce ještě horší parametry než dvacet let staré ocelové,“ dodává Rakušan.
Ministerstvo školství zatím na projektu Bezpečná branka nespolupracuje. Podle mluvčí ministerstva Kláry Bílé se však spolupráce chystá.
Ovšem ani stoprocentní splnění projektu Bezpečná branka nevyřeší celou situaci. „Existuje mnoho branek, které nejsou pod správou žádného fotbalového klubu. Není to tedy jen o klubech, ale o školách, městech, krajích. Všude jsou branky, které je třeba vyměnit,“ podotýká Lípa.
Podle ministra školství Marcela Chládka by bylo ideální, kdyby certifikované bezpečné branky byly po celé České republice. „Již dnes na toto téma probíhají jednání,“ uvedla jeho mluvčí.
