Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Běžný reaktor a výroba jaderné pumy

aktualizováno 
- Česká vláda zakázala dodávku vzduchotechniky pro rozestavěnou íránskou jadernou elektrárnu. Tím připomněla hrozbu, že provozem jaderných reaktorů by se mohl do nevhodných rukou dostat štěpný materiál, využitelný pro výrobu atomové zbraně. Jak velké toto nebezpečí je?
Pro jadernou pumu je zapotřebí mít buď uran 235, nebo plutonium 239. "Ostatní nebezpečné izotopy těchto prvků a další prvky schopné řetězové reakce, například kalifornium, vznikají jen ve velmi malém množství ve speciálních reaktorových zařízeních a jejich separace v laboratoři je velmi náročná," říká Karel Matějka, docent Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze.

 

Uran: nutnost obohacení
Je možné získat díky jaderné elektrárně uran 235? Tohoto izotopu je v přírodní směsi uranu jen 0,7 procenta, zbytek tvoří uran 238. Pro zbraň je nutné, aby ve štěpném materiálu bylo uranu 235 více než 90 procent. Takový materiál se sice používá v některých výzkumných reaktorech, ale převážně v zemích, které již jadernou zbraní disponují. Celosvětovou snahou je používání více obohaceného uranu z civilního sektoru postupně úplně vyloučit. Převážná část výzkumných reaktorů již vysoce obohacený uran nepoužívá. Běžné jaderné elektrárny používají palivo, v němž je uranu 235 do pěti procent. Kdo by chtěl z takového paliva vyrobit vojenský materiál, potřeboval by obohacovací závod - rozlehlé tovární haly, v nichž se uran chemicky mění do plynné podoby. Pak je možné zvyšovat zastoupení izotopu 235 ve výsledném produktu. Obohacovací závody mají pouze některé státy, například Rusko, Francie či USA. Tam se také vyrábí palivo pro jaderné elektrárny a výzkumné reaktory v dalších zemích. Jaderná elektrárna tedy umožní, aby si stát mohl koupit nízko obohacený uran. Pokud jej chce využít i pro bombu, musí jej dále zpracovávat v továrně, jejíž stavbu by měly objevit třeba špionážní družice. A musí také oklamat inspektory Mezinárodní agentury pro atomovou energii, kteří pohyb všech radioaktivních materiálů sledují.

Plutonium: ve vyhořelém palivu
Plutonium se nevyskytuje v přírodě, ale vzniká v každém jaderném reaktoru. V plutonium se totiž přeměňuje uran 238 - ten, který tvoří většinu uranového paliva. Rusové, Američané nebo Francouzi jsou schopni získávat plutonium z uranu 238 ve velkém, a to v reaktorech zvaných množivé. Běžná jaderná elektrárna množivé reaktory nemá. Plutonium vzniklé v jejím reaktoru je rozptýlené ve vysoce radioaktivním vyhořelém palivu. Dostat je ven vyžaduje náročnou technologii. Má ji jen několik zemí světa (například Británie a Francie): v takzvaných přepracovacích závodech se z vyhořelého paliva získává plutonium použitelné ve směsi s uranem jako nové palivo pro jaderné reaktory. Ani toto plutonium nemá bombovou čistotu. Muselo by nejdříve projít dalším složitým přepracováním v dobře vybavených velkých halách.

Startovní bod
Shrnuto: Jaderné elektrárny, tedy ani plánované dva ruské tlakovodní reaktory v íránském Búšehru, nemohou bezprostředně dodat bombový materiál. Pro země, které nepatří mezi jaderné mocnosti, ale chtěly by mít atomovou zbraň, však elektrárna může představovat vhodné východisko. Tady jde trénovat jaderné odborníky, pro ni lze ve světě nakupovat obohacený uran, v jejím vyhořelém palivu je možné nalézt plutonium. Obě suroviny by bylo však nutné zpracovat, než by se daly pro bombu použít. "Řekl bych, že středně vyspělá země je díky jaderné elektrárně nebo výkonnému výzkumnému reaktoru schopna nakonec se ke štěpnému materiálu bombové čistoty dostat při asi šesti- až osmiletém soustředěném úsilí a vynaložení částek odpovídajících několika miliardám korun," odhaduje Karel Matějka z jaderné fakulty. Koneckonců takto v minulých letech zřejmě získaly štěpný materiál pro své jaderné bomby Indie, Pákistán a pravděpodobně i další státy. Pokud se vzduchotechnika z Milevska - důležitá část jaderné elektrárny - nedostane do Búšehru, Česká republika se nebude podílet na případném íránském vojenském programu, což je z politického i morálního hlediska důležité. Nicméně zabránit mu tím nemůže. V Íránu už pracují čtyři malé výzkumné reaktory. Pokud bude tato země chtít, může nakonec získat štěpný materiál pro jadernou zbraň z nich. Jen o něco později. Chce Írán mít jadernou zbraň? Těžko říct. Ovšem tato země leží na bohatých ložiscích ropy. K čemu tedy vlastně potřebuje jako zdroj energie právě jadernou elektrárnu?

Autor:






Hlavní zprávy

Další z rubriky

Vojenská přehlídka islamistů z hnutí Islámský stát v syrském městě Rakká (30....
Sebevražedná brigáda IS. Interpol vydal seznam 173 možných teroristů

Interpol vydal seznam 173 bojovníků Islámského státu, kteří by podle něj mohli být vycvičeni k teroristickým útokům v Evropě. Dokument vznikl na základě...  celý článek

Afghánští vojáci v provincii Hílmand bojují s Talibanem (20. prosince 2015)
Americké bomby zabily šestnáct afghánských vojáků, Washington se kaje

Při pátečním americkém náletu v afghánské provincii Hílmand zahynulo 16 místních policistů a několik dalších utrpělo zranění. Informovala o tom agentura AFP....  celý článek

„Výsledek! Ztráta rasové hrdosti.“ Nacistický plakát varující před styky s...
Sterilizace a koncentráky. Vzniká film o utrpení Afroněmců za Hitlera

Nacistické rasové zákony se netýkaly jen Židů či Romů, ale i černochů. Němci tmavé pleti přišli za Hitlera o německé občanství, nacisté nechali sterilizovat...  celý článek

Mercedes Třída E 2,0 220d...
Mercedes Třída E 2,0 220d...

r.v. 2016, naj. 10 000 km, diesel
1 021 475 Kč (s DPH)

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.