ČTĚTE TAKÉ:
Beznohý Novozélanďan zdolal Mount Everest
Se svým doprovodem totiž nechal vysoko v horách bez pomoci umírajícího kolegu, britského horolezce Davida Sharpa. Událost vyvolala bouřlivou diskusi v horolezecké komunitě i mimo ni. Má člověk právo se takto zachovat, a pokud ano, za jakých okolností?
Inglis přiznal, že Sharpovi nepomohl, prý pro něho nemohl nic udělat, neboť Brit neměl kyslík ani pořádné rukavice. Podle jeho slov má navíc každý dost práce s tím, aby udržel při životě sám sebe.
Kolem umírajícího prošly celkem čtyři desítky horolezců. Všichni ho ponechali osudu. Vítězí tedy ve světových velehorách sobectví a zákony džungle?
Sobectví vyhrává?
Někteří soudí, že bohužel ano. Inglis se za svůj čin setkal s tvrdou kritikou. Pustil se do něho i legendární Edmund Hillary, první pokořitel Everestu. Podle něho dnes už neplatí pravidlo, že ve velehorách si jsou lidé mnohem blíž a v případě potřeby si nezištně pomáhají.
"Everest se snaží zdolat stále více lidí a expedice jsou magnetem pro média. Výstup se potom počítá více než lidský život," řekl Hillary. "Když narazili na muže trpícího silnými výškovými obtížemi, bylo nemorální jen nadzvednout čepici a pokračovat dál. Lidský život je důležitější než dosažení vrcholu."
Jiní oponovali, že vždy je třeba pečlivě vážit všechny okolnosti. Každý se prý vydává do zóny smrti na "vlastní triko" a na osmitisícovkách prý "nížinný" etický kodex neplatí. Horolezci znají mnoho případů, kdy ti, kteří chtěli pomoci, nakonec sami zahynuli.
