V celém kraji totiž není žádné zařízení pro ženy, které nemají rodiny a rozhodly se žít na ulici.
"Jsou to výjimečné případy. Nouzově se dají řešit přes azylová zařízení pro matky s dětmi v tísni. Jelikož takových případů není mnoho, nezvažujeme o zřízení domu pro ženy bezdomovkyně," reagoval Jiří Bína z krajského sociálního odboru.
Strážníci ve větších městech potvrzují, že se ženami z "ulice" nejsou takové potíže jako s muži.
"Ženy bez domova tu nemáme. Měli jsme jednu, ale ta skončila ve vězení," komentoval šéf žďárských strážníků Martin Kunc.
Vypíší i jízdenku do Brna
V azylových domech pro muže nemohou ženu přijmout. "Jsme ryze mužské zařízení. Ženy mohou do brněnské Armády spásy. My jim můžeme vypsat jízdenku na vlak, jestliže jsou bez peněz," objasnil Zbyněk Vejmelka z třebíčského azylového domu pro muže.
V Třebíči jsou zhruba čtyři ženy, potulující se po ulicích. Zájem o Armádu spásy nemají.
V Třebíči na vlakovém nádraží žila nějakou dobu sedmapadesátiletá Jaroslava. S příchodem zimy se usídlila na dámských záchodech. Měla tu teplo i teplou vodu. Spala na ručnících na podleze pod topením.
Naprosto odmítala přečkat zimu v Brně. "Tato paní už zemřela," poznamenal Vejmelka.
O azylák nemají zájem
Paní Věra si dobrovolně vybrala nuzné živoření, když od ní kvůli alkoholu dala rodina ruce pryč. Pobývá v polorozpadlé "chatičce" kousek od třebíčské železniční stanice s bezdomovcem Jindřichem.
"Rodina mě opustila. Děcka jsou po světě a neznají se ke mně. Přišla jsem o práci, kvůli dluhům o byt. Tak jsem se dala do kupy s Jindrou a žijeme tady. Nešla bych do žádného azyláku, on taky ne. Kde bereme peníze? To vám říkat nebudeme," rázně odmítne mluvit asi padesátiletá bezdomovkyně.
Podle místních oba občas něco vyškemrají na lidech a přilepšují si drobnými krádežemi. V jejich "chatce" není vůbec nic kromě dek, svíček a záplavy lahví od alkoholu.
