Je po dešti a rychle se smráká. Na chvíli se k nám přitočí bezdomovkyně s promodralými rty, ale za chvíli ji to přestane bavit. Můžeme vyrazit. Na prohlídku dorazilo osm lidí, jsou tu čtyři studenti z Ostravy nebo Rakušanka z Vídně. "Budeme si všichni tykat," rozhodne Karim cestou k Václaváku.
Je to vlastně taková turistická exkurze, jen místo baroka a gotiky se hovor spíše točí kolem prostituce, násilí nebo heroinu. Průvodce nám cestou ukazuje pornokino či nízkoprahové zařízení pro bezdomovce nebo do jaké hospody chodil s kumpány po šichtě s klienty. Radí, pod jakými vltavskými mosty se dá vcelku obstojně přespat. Líčí i vztahy s policisty i to, jak jeho kamarádku kdosi umlátil dlažební kostkou.
Karim mluví velmi otevřeně. Například srovnává, jak se za poslední čtvrt století změnil život na ulici. "Je to džungle, kde vládne právo silnějšího. Je tam rivalita, boj o místo, žárlivost. Je běžný, že bezďák obere bezďáka. Hádali jsme se s klukama o klienty, přitom to byl často chlap, o kterýho by sis nechtěl opřít kolo," vypráví neúnavně historky z podsvětí.
Občas se u nás někdo z kolemjdoucích zastaví a chvilku poslouchá a pozoruje našeho průvodce. Démonicky vyhlížející muž jako by se zjevil z temného komiksu. Jeho prsty krášlí masivní prsteny a fialové nehty, na zápěstí mu chrastí korále, oči zvýrazňují černé stíny a nalepené řasy. Postavu halí tmavý kožený kabát, přes hlavu má kapuci a při chůzi se opírá o deštník. Mít za průvodce noční Prahou právě jeho se ukazuje jako velmi dobrá volba.
Tenhle chlap skutečně není teoretik. Karel Lampa, jak zní jeho skutečné jméno, přijel do metropole v šestnácti na konci 80. let. Chvíli dělal v prádelně, ale brzy toho nechal. Začal se živit jako homosexuální prostitut a brát pervitin, nakazil se virem HIV. Přespával, kde se dalo. Třeba v jeskyni v oboře Hvězda, nebo v odstaveném vagonu, kde mu dělali společnosti potkani. "Ověřil jsem si na sobě, že jsem schopný přežít kdekoliv," líčí při chůzi. Třikrát skončil ve vězení, především za krádeže.
S blížící se čtyřicítkou se ale Karimův divoký život přeci jen začal zklidňovat. Posledních pár let už bydlí na ubytovně a kromě prohlídek si vydělává vystupováním v travesti show nebo filmovými komparzy. Také maluje, tančí nebo hraje v amatérských divadelních souborech Rozkoš a Divadno. "Jsem sice pár let z ulice, ale pořád cítím, že tam patřím. Cítím se jako jeden z nich," tvrdí.
Perlovkou na Karlovo náměstí a přes řeku na Kampu
Pomalu pokračujeme setmělým městem. Procházíme proslulou Perlovkou, z které se ale postupem let stala normální ulice. Zastavíme se u kostela svatého Martina ve zdi. "Tady jsem šlapal sedm let," říká Karim, který pochází z východního Slovenska, a začne vzpomínat na svého někdejšího pasáka Krysu.
"Byl to psychopat, nikdy jste nevěděli, jestli mu rupne v bedně. Fetoval první ligu. Lítali jsme jako fretky, dokud jsme pro něj nevydělali prachy," líčí.
Pragulic Projekt nazvaný Pragulic vymysleli spolužáci Tereza Jurečková, Katarina Chalupková a Ondřej Klügl. Vysokoškoláci s nápadem uspěli loni v červnu v mezinárodní soutěži Social Impact Award, která oceňuje společensky prospěšné podnikání. První prohlídky uspořádali v srpnu (více o spuštění projektu čtěte zde). "Jsme pyšní na to, že i projekt, který se věnuje nevděčnému tématu bezdomovectví, může běžet bez jakýchkoli státních dotací. Nejde nám o to udělat krátkodobou aktivitu, ale snažíme se vybudovat dlouhodobě fungující a stabilní organizaci," říká Tereza Jurečková. |
Přes Národní třídu dojdeme na Karlovo náměstí. "Jestli mě oči nepletou, vidím tamhle jednu horizontální pracovnici," ukazuje náš průvodce k Novoměstské radnici, před kterou postává mladá prostitutka. Projdeme kolem ní. Karim se ale snaží ukazovat dění na ulici spíše nenápadně a zpovzdálí, nechce z jejích obyvatel dělat cvičená zvířata. K žádným konfliktům prý zatím nikdy nedošlo.
Je vidět, že dnešní účastníky prohlídka zaujala. "Je to fakt zajímavé. Navíc od člověka, který to všechno zažil," říká Ondřej Padušák cestou k Tančícímu domu. Právě ostravská partička se Karima nejvíce zvědavě vyptává na jeho život a zkušenosti, například jak vypadají stavy na pervitinu nebo kolik mu platili klienti.
Přejdeme na druhý břeh Vltavy a procházíme ztichlou Kampou. Nakonec nechybí ani obligátní Karlův most, ale to už jsme u konce. Tříhodinová prohlídka se skoro o hodinu protáhla, na Malostranské náměstí dorážíme těsně před půlnocí.
Průvodců je pět, od každého návštěvníka dostávají stovku
Karim je jeden z pěti průvodců s bezdomoveckou zkušeností, kteří v současnosti provádějí hlavním městem. Většina jich probíhá ve dne a každý průvodce si volí trasu podle svého. Nevšední putování městem stojí dvě stě korun, průvodci z toho zůstává polovina.
"Je to projekt, díky kterému lidi můžou pochopit život na ulici a vžít se do pozice těch, kteří tam žijou. Pro mě je to i energetický doping, taková lepší forma drogy, protože jsem zvědavej na lidi, kteří na prohlídky chodí. Chci svoje zkušenosti dát někomu, kdo o to stojí," vysvětluje svoji motivaci devětatřicetiletý Karim.
Ne každý podobné alternativní vycházky ocení, zájem o ně však roste. Například v březnu se jich celkem účastnilo 170 lidí. Hlásí se prý různorodí zájemci - studenti, rodiny s dětmi, skauti nebo firmy, které sem posílají své pracovníky na teambuilding. Mírně převažují cizinci, hojně se jich například účastní cizí studenti, kteří jsou v Česku v rámci programu Erasmus.
