Je s podivem, jak naše společnost, často aktivně holdující různým sportům, najednou nemůže pochopit prostý fakt. Nedomluvíme-li se na pravidlech před započetím zápasu, tak nebude trvat moc dlouho a skončíme my všichni aktéři tohoto duelu rozhádaní a neschopni pokračovat ve hře. Problém je v tom, že zápas už začal a na nás je pouze rozhodnutí, jestli se ho chceme nebo nechceme zúčastnit. Diskutovat o tom, jestli jsou naši evropští zemědělci drazí sice můžeme, ale prosím Vás, nezačínejme měnit pravidla dřív, než jsme si aspoň kopli. Na to abychom si vytvářeli vlastní pravidla je naše země uprostřed Evropy opravdu malá a obávám se, že podle našich pravidel zbytek Evropy a už vůbec ne světa celkem určitě hrát nebude.
Pominu-li tedy různé diskuse na téma, jestli jsou naši zemědělci drazí, vyvstává přede mnou ještě další problém. Jak zajistit, aby peníze poskytované zemědělcům na jejich výrobu u nich opravdu také končili?. Může se totiž lehce přihodit, že oficiální příjemci dotací budou jen prostředníkem pro jejich další přerozdělování. Nebylo by to poprvé, kdy se jejich obchodní partneři s nimi o poskytnuté dotace podělili a zemědělci nakonec rádi museli s dělením souhlasit. Nezapomínejme proto, že dotace pro zemědělce jsou jen součástí mnohem rozsáhlejších pravidel, která i v naší zemi musí nejen existovat, ale musí se i ctít, aby byl systém schopný vůbec fungovat. Zemědělci nejsou naši nepřátelé, ale partneři, kteří mají ve společnosti své nezastupitelné postavení a nechávat je dlouhodobě nést tíhu nerovného postavení vůči dumpingu ve zbytku Evropy nemůže dopadnout dobře nejen pro ně, ale samozřejmě ani pro nás.
- čtvrtek 5. prosince 2002