Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Bez loučení

  20:23aktualizováno  20:23
Václav Havel v novoročním projevu odolal pokušení a vyhnul se kýči. Za toto vítězství však musel zaplatit poměrně vysokou cenu. Čemu prezident odolal? Nevyužil výlučné tribuny k tomu, aby zhodnotil svou éru, aby zdůraznil svou roli a své souputníky odkázal na okraj scény. Nezahrál ani na strunu citů a neloučil se sentimentálně se svými národy.

A jaká byla cena za tuto askezi? Žoviální bezobsažnost. Prakticky vrcholu této estetické kategorie dosáhl, když zafilozofoval o ideji české státnosti: "Ano, našim národním zájmům vskutku asi nejlépe posloužíme, když se prostě budeme dobře chovat k sobě navzájem, k zemi, kterou obýváme, jakož i k jiným národům, a když budeme nepředpojatě přemýšlet o lidské historii, lidském údělu i lidském poslání na tomto světě. Kéž by tedy pokora, zájem o druhé, lidská odpovědnost, smysl pro spravedlnost a solidarita byly tím, co lze nazvat ideou českého státu!"

Je to samozřejmě pravda. Ale nebylo by také dobré ujistit lid o tom, že je lepší věřit v to, že země je kulatá a nepodpírají ji čtyři sloni? Ale možná právě takové fráze budou straničtí politici očekávat od Havlových nástupců.

Bylo však možné se pokušení vykládat Havla Havlem vyhnout jinak? Prezidentská sebereflexe, natož pak rady budoucím, jakýkoli odkaz by patrně vyzněly nikoli sporně, ale příšerně. Václav Havel umí skládat řeči (byť řečníkem rozhodně není). Rozumně se tedy do nesplnitelného úkolu ani nepustil.

A tak jsme se dověděli, že přes ta různá bratrstva ziskuchtivců a mocichtivců je to s námi dobré. Svět si nás váží a otevírá nám dveře. Demokracie je nezvratná. A když jde do tuhého a voda stoupá, dokážeme být na sebe hodní a slušní. A bylo dobře, že jsme před deseti lety rozdělili stát.

Tedy žádné spálené země, žádný titánský boj politického zla s politickým dobrem. Malá země směřující k normalitě s normálním prezidentem. To však Havel neříká, to už je úsudek, který musíme udělat sami.

Prezident se nám k takovému úsudku touto řečí nabídl, aniž nás ovlivňoval. Ale nebyl by to on, kdyby v tom nebyla jistá rafinovanost: "Suďte mě, přátelé, ale povšimněte si, že já přece váš úsudek vůbec neovlivňuji..."





Hlavní zprávy

Další z rubriky

V železniční výhybně Praha-Vyšehrad vyjel posunovaný vlak proti osobnímu vlaku...
Vlaky v Praze nestačí náporu cestujících, nové tratě mohou vést pod zemí

Tunely metra a komplex Blanka v budoucnosti zřejmě v Praze doplní tunel pro vlaky. Ty už nestíhají nápor cestujících a rozšíření tratí brání historická...  celý článek

Volební lídr STAN Jan Farský na programové konferenci
Učitelům slibuje STAN 45 tisíc měsíčně, občanům jednodušší zákony

S cílem získat 7 až 10 procent hlasů jde do letošních parlamentních voleb hnutí Starostové a nezávislí. „Sedm je základ, deset by byl úspěch,“ řekl iDNES.cz...  celý článek

Poznáte místo?
100 POHLEDŮ: Přehlídka dopravní prehistorie. Poznáte místo?

Pro období let 1890 až 1914 se vžilo označení Belle Époque - „krásná doba“. Právě v tomto období vznikla většina fotografií, které jsme zařadili do seriálu 100...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.