Podobně to bylo za první republiky s Masarykem, ten dokonce jmenoval svým nástupcem Edvarda Beneše. Havel následovníka naštěstí nejmenoval.
Nepočítáme-li komunistické satrapy, volí se tedy opravdu první "normální" prezident. Politici se na volbu připravovali jako člověk na smrt. Věděli, že přijde, ale dělali, jako by nebyla.
Podle toho to dopadlo. Teď to vypadá, jako by po odchodu velikána čněl prázdný Hrad jako vykřičník nad naší malostí a volal: Hned mi sem dosaďte prezidenta! Není důvod spěchat.
Hlasy, které volají po okamžité volbě za každou cenu, nemají žádný racionální důvod. Říkají: debata o prezidentovi se protáhne a jiné důležité debaty budou odloženy.
Jistě. Ale tak to v demokracii chodí. Izrael vede každodenní válku a koalice se tam rozpadají z malicherných důvodů. Jenže demokracie buď je, nebo není. Neexistuje žádná urychlená demokracie.
Říkají dále: Špidla a Zaorálek kumulují moc. Není tomu tak. Kdyby sociální demokracie nepředvedla při volbě výkon, jehož ubohost je pod hranicí kritiky, měli bychom sociálnědemokratického prezidenta.
Nebo přinejmenším někoho, kdo by vykonával úřad v souladu s vůlí vlády. Říkají: Měli bychom mít prezidenta v době, kdy hrozí válka a kdy budeme hlasovat v referendu o EU. Jistě by to bylo lepší. Ale válčit a hlasovat můžeme klidně bez něj.
Oddechový čas po odchodu Václava Havla bude možná k dobrému. A určitě je lepší než překotná a neodůvodněná volba nějakého profesora. Ať už toho, který o politice zatím jen četl, nebo toho, který se v ní vykoupal až moc.
