Tato dílčí krize byla malou laboratoří blízkovýchodního konfliktu. V krizi, jež právě skončila, podobně jako v té velké, která se vleče už celá desetiletí, budete marně hledat, kdo je dobrý a kdo zlý, a nenajdete ani snadná, rychlá a opravdu dobrá řešení.
Jen poslyšte, co musela bazilika Zrození Páně vytrpět. Nejprve se v jednom z nejsvětějších míst křesťanů skryli spolu s civilisty i palestinští ozbrojenci. Proč? Protože jim hrozilo, že budou zabiti, a moc dobře věděli, že toto je z politických a náboženských důvodů úkryt, kde dostanou šanci. Spočítali si to dobře.
Vzápětí začali chrám obléhat izraelští vojáci. A nebylo to jen tak ledajaké obléhání. Bylo tvrdé a sofistikované - s reproduktory, které 24 hodin denně deptaly obléhané vysíláním vysokofrekvenčních tónů nebo šíleným lomozem. Střílelo se na každého, kdo jen vystrčil prst. Tak například "omylem" zahynul Sámir Salmán, betlémský zvoník, když se chystal do práce.
Zatímco Izrael obvinil Palestince z nemorálnosti, zástupce františkánů v bazilice pak Izrael nařkl z "porušování veškerých základů lidské slušnosti". Uvnitř umírali zranění lidé, mrtvé nebylo možné vynést, natož pohřbít, a ti, kdo žili, museli z hladu jíst trávu a listí. Betlém se stal nejdéle obléhaným místem.
Chtělo by se věřit, že dohoda o ukončení této krize by mohla být modelem pro dohody jiné, větší. Ale bude tomu spíš naopak. Komplikované řešení osudu několika stovek lidí ukazuje, jak tragicky hluboký a těžko řešitelný je celý izraelsko-palestinský konflikt.
