A proč je také dobře nezaplatit? Peníze na ně se vždy najdou, a to bez ohledu na kvalitu jejich práce. Navíc je tu daňový poplatník. Ten sice stále žbrblá, ale vždy nakonec zaplatí. A o to jde.
Současná vláda slibovala, že bude soustavně snižovat množství státních úředníků. Skutečnost je však odlišná. Počty neklesají, spíše rostou. Stejně rostou i nároky na mzdy. MF DNES například zjistila, že za posledních deset let nabobtnala ministerstva a další státní úřady o desítky tisíc lidí.
Ve Sněmovně kvůli tomu před časem vsadili svou politickou budoucnost Stanislav Gross a Vlastimil Tlustý. Sázku někdejší ministr vnitra prohrál a podle jejího znění se měl poroučet z politiky. To, že to ze zcela jiného důvodu později udělal, nemění nic na tom, že jeden z hlavních sloganů ČSSD byl jen vějičkou na voliče.
Za existenci velké armády státních úředníků může především skutečnost, že se vládnoucí síly nerady vzdávají svého vlivu na chod státu.
Jejich snaha všechno kontrolovat, usměrňovat či určovat je tím nejvýživnějším substrátem pro bujení houštiny úřednické armády. Kdyby ta se měla poměřovat s pravidly, která panují soukromém sektoru, tedy se snahou o maximální efektivitu a hospodárnost - prohrála by na celé čáře. Ale proč se snažit, když nám nic nehrozí?
Lidé se mohou vztekat nad kvalitou služeb, ale státní úředník má důvod úsměvu. Je dobře zaplacen, což vynahradí maximální loajalitou.
Někteří z nich díky ní i na čas zapomenou na své předchozí ideály či neúspěchy. Hlavní problém je, že jí nikdo nekonfrontuje úřady s výsledky jejich činnosti. Kdyby každý úředník jasně prokázal svůj efektivní přínos, ať na svém místě zůstane.
To však nikdo neučiní. Protože by minimálně pětina z nich zjistila, že jsou tu jaksi navíc. A tak raději drží ústa a krok.
