Benešovy dekrety

Asi není možné, abych si nevšiml tisíců článků polemizujících o spravedlnosti Benešových dekretů. Tato kauza mi připadá jako objev objeveného, něco jako rozdělení Československé federace. Před otevřením této kauzy jsem neveděl, že máme nějaký problém se Slováky. Také jsem byl překvapen, že Němci nejsou spokojeni s událostmi po skončení 2. světové války. První logická námitka zní: "Vždyť my jsme to nezačali." Ano, nezačali, ale možná jsme udělali něco srovnatelného s velkoříšskými "nápady". Z toho odvozuji otázku jak jsme na to přišli? Na toto je snadná odpověď. Jelikož jsme to odkoukali.

Od dob ranného středověku, kdy přemyslovští panovníci pozvali něměcké osadníky, aby osídlili české hvozdy v pohraničí, jsem neslyšel o nějaké myšlence na jejich vystěhování či odsunutí. Až nás samotní Němci museli přivést na tuto ideu.
Nemyslím, že moje babička trvala na opuštění Německé říše. Narodila se v Německu, v rodině, která se přistěhovala do Drážďan za prací. Jak by asi reagovala německá strana na otevření otázky předválečného nuceného odejití mnoha Čechůn z Německa? Že to nebyl organizovaný čin, podložený nějakými "dekrety"? Ne nebyl. Byl to jen soustavný nátlak a teror podporovaný lidmi zvolenou vládou.
Neodbytně mně přichází na mysl, kde jsme mohli být v případě nekonání se velkohubého národního socialismu a fašismu. Myslím, že nám nikdy nemohou splatit to, co se stalo po roce 1948, a jestli to s námi myslí dobře, tak ať tedy přijdou jako ty tisíce Američanů, Britů či Francouzů, pracují zde a žijí, když tak touží po návratu do vlasti.