PAVEL BÉM ON-LINEKterý moment byl při výstupu vůbec nejtěžší?
Byly tři těžké momenty. První, když nás nepustili Číňani do Tibetu. Druhý, když jsem viděl snášet dva mrtvé jihokorejské horolezce, kteří spadli asi tisíc metrů dolů, protože se s jejich stanem utrhla plošina. Vidíte torza těl a přemýšlíte o ceně své investice a rizicích. A potřetí, když jsme zažili těžkou noc v 7000 metrech. Vichřice posílala prachové lavinky. Když ta patnáctá téměř zlikvidovala můj stan, říkal jsem si: ještě jedna a už to nepůjde.
Vystupovali jste s kyslíkem?
Do jižního sedla v osmi tisících metrech jsme vystoupili bez použití kyslíku, poslední vrcholový výstup byl s kyslíkem.
Jak moc vám pomáhali Šerpové?
Nebyli jsme komerční expedice. Byli jsme čtyři horolezci a tři Šerpové. V těchto výpravách je Šerpa rovnocenným členem týmu. Možná šli víckrát nebezpečným ledopádem Khumbu. Já jsem jím šel osmkrát, dva z nich desetkrát.
Na vrcholu jste strávil 65 minut, je ten čas něčím omezený?
Naprostá většina horolezců tráví na vršku daleko méně času, protože chvátají zpátky. My jsme měli obrovské štěstí na počasí i v tom, že jsme tam byli zpočátku sami. Až po 40 minutách přišla skupinka dalších tří horolezců.
Je vrchol lehce rozpoznatelný?
Je mnoho kopců, které mají obtížně identifikovatelný vrchol. Tady je to úplně jasné. Je to špice, na které stojí nízká schránka, ve které je skryt Buddha. Takže tam nemáte ani vteřinu pochyby.
Zažívá člověk nahoře euforii?
U každého je to jinak. U mě to byla obrovská euforie, která se mísila s vyčerpáním. Obrovská radost i nervozita ze sestupu. Když pod sebou vidíte to neskutečné panoráma, tak se vám tají dech. To, co pod sebou vidíte jako na dlani, je neuvěřitelné.
Cítíte se nějak vnitřně změněný?
Určitě ne. Jestli vás něco změní, tak to, že tam nahoře je opravdu málo vzduchu, takže každá minuta vás stojí miliony mozkových buněk. Mění vás to jedině k horšímu. Nicméně každý extrémní zážitek člověka někam posouvá, protože překoná sám sebe.
Nezdá se vám po tomto zážitku svět politiky malicherný a špinavý?
Malicherný stoprocentně, vidíte množství žabomyších válek, koncentraci špatných vlastností.
Takže od teď už budete brát politické půtky z nadhledu?
Rád bych, aby to tak bylo. Ale spíš si myslím, že se za čas dostanu do starých kolejí. Malichernost a někdy i nízkost těch půtek mě začne zase vnitřně sžírat.
Po příletu jste řekl, že úspěch nevyužijete v politice. Neříkejte, že se budete bránit image politika, který zdolal nejvyšší horu světa?
Nebudu se tomu bránit ani tomu nebudu pomáhat. Jsem přesvědčen, že to ani nestojí za to. Co z toho budou dělat novináři, je na nich. Já se teď věnuji stoprocentně své práci. Možná to zní nepravděpodobně, ale nic moc jiného mě nezajímá. Vrátil jsem se, expedice skončila a před sebou mám práci.
Po vašem příletu jsem neměl pocit, že by vás jako horolezce propagovali novináři. Prohlásit o sobě do kamery „Jsem tvrdý chlap“, to už zavánělo vytahováním.
Kdybych k sobě nebyl vnitřně tvrdý, tak bych se asi nerozhodl odjet na dva měsíce na expedici na Everest a předtím rok nevstával v pět ráno, abych vedle politické práce ještě tvrdě trénoval. Bylo to vyjádření toho, že když chcete něco dokázat, musíte být k sobě tvrdý.
Chtěl byste časem vystoupat i do nejvyšší vládní funkce?
Horolezectví je můj osobní život a koníček, s politikou nemá nic společného. Nyní nestoupám do žádných vládních funkcí, prostě se po návratu z dvouměsíční dovolené začínám věnovat každodenní práci. Ta má s vládou společného jen tolik, že jsem první místopředseda ODS a z tohoto titulu mám nějakou odpovědnost. Ale do žádné vládní funkce nestoupám.
Uznáváte námitky kolegů, že místo rvaní se s horou jste se měl spíš doma prát za vládní reformy?Neuznávám tyto argumenty. Uznávám jiné, a to že si člověk má před sebe stanovit cíle a jít za nimi. A má také snít. Zároveň říkám, že to, co jsem mohl za dva měsíce zanedbat, teď velmi rychle doženu.
Jak se vám zamlouvá to, co nakonec z reforem zbylo?
Samozřejmě platí, čím tvrdší reformy budou, tím lepší. Ale protože nejsme v jednobarevné vládě, tak kompromisy jsou nutné. Vypadá to, že jsou mimořádně bolestivé. Nicméně Mirek Topolánek má moji plnou podporu.
Bémova expediceBém s kolegy strávil na expedici 55 dní. Původně plánovali, že na nejvyšší horu světa vystoupí ze severní strany. Čínské úřady však horolezce do Tibetu nepustily. Expedice pak zamířila na Mount Everest z jihu. „V 6.40 místního času stojíme na úzkém vrcholu nejvyšší hory světa,“ zapsal si pražský primátor Pavel Bém do deníku 18. května. Na vrchol vystoupal se dvěma Šerpy, v posledním úseku použil kyslík z lahví. Bém se vrátil do Prahy v pondělí vpodvečer. Včera začal znovu úřadovat jako primátor. |
