Diplomat Václav Bartuška, jenž stál před lety u zrodu nápadu obnovit pomníky legionářů v Rusku, chápe odhalení náhrobku jako jeden z důkazů, že Češi se nechovali vždy jen jako srabi.
Západní mocnosti uznaly tehdy právo Čechoslováků na společný stát až po vzniku legií, které představovaly významnou sílu. O tu se pak při jednání se spojenci o vzniku republiky opíral i pozdější prezident T. G. Masaryk.
Po Jekatěrinburgu, Vladivostoku, Krasnojarsku a Buzuluku jde o pátý náhrobek čs. legionářů, kterých jen v Rusku zahynulo asi 4 500. České ministerstvo obrany tam plánuje postavit či obnovit padesát pomníků. "Legionářských pohřebišť je tam ale asi tři sta," dodává Pavel Filipek z referátu válečných hrobů ministerstva obrany.
Nižní Tagil a jeho okolí bránilo v září 1918 deset tisíc bolševiků. Českoslovenští legionáři tvořili přibližně polovinu z šestitisícového sboru protibolševických vojsk. V jedné z nejúpornějších bitev ruské občanské války byli rudí rozprášeni. Ztráty měli i Čechoslováci: 84 padlo, 23 bylo nezvěstných a 285 raněných.
Ostatky mnohých legionářů byly převezeny do Jekatěrinburgu a pohřbeny na Michajlovském hřbitově. Vojáci, kteří později podlehli zraněním v Děmidovské nemocnici, skončili v Tagilu v hromadném hrobě. Ti teď mají konečně důstojný pomník.
Odhalení pomníků Běločechům, jak je v Rusku nazývají, kteří obsadili transsibiřskou magistrálu a bolševikům dávali v bitvách často na frak, bylo ještě nedávno nemyslitelné. Rusko se ale mění. Například v Tagilu působí historický oddíl čs. legionářů. Místní dokonce říkají: Kdyby tenkrát Běločeši nad bolševiky vyhráli, Rusko by dnes vypadalo jinak.
