Mezi priority dále patří boj proti nelegálnímu přistěhovalectví a obchodu s lidmi, posílení druhého pilíře EU – společné bezpečnostní a zahraniční politiky a sociální politika. Pro země střední a východní Evropy usilující o vstup do Evropské unie je jistě nejdůležitější, jak intenzivně budou Belgičané pracovat na negociačním procesu. Za švédského předsednictví došlo k výraznému urychlení předvstupních rozhovorů a varianta, že do EU vstoupí v jednom okamžiku deset zemí, se stala více realistickou.
Ačkoli je Belgie zemí velmi pro-integrační, která se vyslovuje pro zvyšování pravomocí centrálních institucí EU, podpora rozšíření Unie je mezi belgickým obyvatelstvem jedna z nejnižších z členských zemí. V této souvislosti se objevuje otázka, do jaké míry se bude silně pro-evropský tón belgické vlády snoubit s rezervovaným postojem významné části voličů. Evropští politici jsou optimističtí a věří, že předvstupní rozhovory se nikterak neopozdí a budou probíhat podle harmonogramu tak, aby byly s nelépe připravenými kandidátskými státy ukončeny nejpozději do konce roku 2002.
Belgičané však budou mít v druhé půli roku plné ruce práce nejen s negociačním procesem, ale rovněž se Smlouvou z Nice, která bude procházet ratifikačními procesy v jednotlivých členských státech Unie. Poté, co Irové v referendu její znění zamítli, je možné očekávat četné diskuse o kvalitě Smlouvy z Nice i na půdě národních parlamentů. Jestliže však Irové nezmění svůj postoj k rozšíření, naskýtá se možnost, že se celý integrační proces Evropské unie o nějakou dobu opozdí. Je zřejmé, že Evropská unie má se svým rozšířením přinejmenším stejně hodně práce jako kandidátské země snažící se splnit všechna kritéria pro vstup.
