Problémy, před nimiž libyjské úřady cizince ze Západu varovaly, prý byly "vážné". "Mluvilo se o tom, že můžou přijít represe. Řekli nám, abychom nechodili do centra Tripolisu," popsal deníku jeden z cizinců, kteří v Libyi pracují v ropném průmyslu.
Všichni se podle něj lekli. "Je to tu tak nepředvídatelné. Nevíte, co se stane. Může to být leccos nebo taky nic," dodal.
Midžrahí si ve Skotsku odpykával doživotí za teroristický útok na letadlo PanAm z roku 1988. Na palubě vybuchl semtex a letadlo se zřítilo na skotské městečko Lockerbie. Zemřelo celkem 270 lidí, včetně jedenácti na zemi. - čtěte Midžrahí: viník, nebo obětní beránek vysoké hry?
Max Göldi, rok v úkrytu
Co konkrétně se mělo cizincům v případě Midžrahího smrti stát? To jim nikdo neřekl. Jako nápověda by ale podle The Times mohl posloužit příběh švýcarského inženýra Maxe Göldiho.
Jeho svízel začala loni v červenci, kdy švýcarská policie zatkla v Ženevě Hannibala Kaddáfího, 33letého syna libyjského vůdce Muammara Kaddáfího, a jeho těhotnou ženu. Pár totiž týral dva své sluhy.
Kaddáfího rodina doma v Libyi běsnila. Dva dny po Hannibalově zatčení si libyjská policie přišla pro Maxe Göldiho, šéfa švýcarské firmy působící v Libyi, a ještě dalšího švýcarského občana Rašída Hamdáního. Oba putovali do cely za údajné porušení přistěhovaleckých zákonů.
Pustili je o deset dní později, ale zakázali jim opustit Libyi. Švýcarské noviny o nich psali jako o zajatcích, připomněly The Times. Max Göldi se schoval na ambasádě.
Žádné lety, žádný obchod, žádná víza
Co se dělo dál? Libye si začala vyřizovat se Švýcary účty. Uvalila na ně obchodní sankce. Zakázala lety aerolinek Swiss do Tripolisu. Stáhla přes pět miliard ze svých švýcarských účtů. Utáhla ropné kohoutky. Odmítla udělit vízum novému švýcarskému velvyslanci. A tak dále.
Švýcarům nejspíš začalo docházet, že je má Kaddáfí poněkud v hrsti. Tedy za předpokladu, že nejsou ochotni vzdát se jeho ropy. Když loni v září Hannibalovi sluhové po finančním odškodnění stáhli výpovědi, Švýcarsko doufalo, že to pomůže vztahy s Libyí urovnat. Ale nestalo se. Ba naopak. Hannibal Kaddáfí, jeho žena a libyjský stát podali v dubnu u ženevského soudu žalobu na tamní úřady.
Tripolis prostě Švýcary srazil na kolena. Kaddáfí si počkal - a dočkal se. Minulý čtvrtek, v den, kdy skotský ministr spravedlnosti Kenny MacAskill pustil z vězení atentátníka z Lockerbie, přiletěl švýcarský prezident Hans-Rudolf Merz do Tripolisu a veřejně se omluvil za "nespravedlivé a zbytečné" zatčení Kaddáfího syna. Slíbil, že incident nechá vyšetřit.
A dostal své: Libye slíbila obnovení normálních vztahů. Což dost pravděpodobně znamená i brzký návrat dvou švýcarských "zajatců" domů.
Příběh Maxe Göldiho podle deníku dokládá, co všechno může Kaddáfí udělat, když ho někdo rozzlobí. Libyjský vůdce navíc může být v klidu i nadále - zásoby ropy mu poskytují vskutku dobrý manévrovací prostor v ringu politickém. Právě ropa je podle kritiků skutečným důvodem, proč skotská vláda Midžrahího propustila.
