Cože, Evropskou unii? No, něco takového, pokračuje zpravodaj.
V půlce patnáctého století snil král Jiří z Poděbrad svůj sen o Všeobecné mírové organizaci ("Smlouva o nastolení míru v celém křesťanstvu") křesťanských panovníků s vůdčí rolí Francie. Zdá se vám, že už jste o tom slyšeli?
Členské státy by urovnávaly své spory ryze mírovou cestou – konec válčení. Existovaly by společný parlament, společné instituce a společné symboly, ačkoliv o modré vlajce se zlatými hvězdami řeč tehdy ještě nebyla.
Cíl krále Jiřího byl jasný – neutralizace Říma a spojení křesťanských království v boji proti Turkům.
I když se jeho plán kvůli odporu papeže a jen hrstce stoupenců neuskutečnil, teď ho prožíváme naplno.
Je to jeden z prvních článků přímo z české půdy zrozených kvůli předsednictví EU. Podobných reportáží, i když možná ne tak vtipných, přibude příští týden, kdy do Česka přiletí na vládní náklady několik desítek reportérů z Bruselu.
A třebaže každý začne svůj článek jinak, všichni zmíní totéž. Euroskeptického (sám se označuje za eurorealistu) prezidenta Václava Klause a jeho výroky, jeho nechuť vyvěsit evropskou vlajku na Hradě i schůzku s irským podnikatelem a politikem Declanem Ganleym, kterého považuje za evropského disidenta. A zmíní i slovní přestřelku s evropskými poslanci.
Kdo ví, co by si starý dobrý král Jiří pomyslel o dnešní Evropské unii, pokračuje zpravodaj BBC. Možná by byl zklamaný, že ji založili v Římě a ne v Praze. Nejspíš i vyděšený, že s Turky se počítá jako s budoucími členy. Ale určitě pyšný, že Češi Unii vedou. I když jen na šest měsíců.
