Takzvaný Bataanský pochod, jeden z nejhorších pochodů smrti druhé světové války, začal 9. dubna 1942. Tehdy vyrazilo z filipínské správní oblasti Mariveles na 90 tisíc válečných zajatců.
Američtí a filipínští vojáci zajatí japonskou armádou museli celkem absolvovat více než stokilometrový úsek. Koseni hladem a nemocemi jich cíle dosáhla jen polovina, zhruba 54 000 zajatců. Zbytek po cestě zemřel, byl zavražděn či zmizel při útěku kdesi v džungli.
Další desítky tisíc zemřely ve shromažďovacích táborech. Ti, co všechny útrapy přestáli, byli naloženi na takzvané "pekelné lodě" a odeslání do pracovních táborů. Tam zůstali až do konce konfliktu.
Hrůzy východoasijské války dodnes připomíná Bataan day. Památný den, kdy skupiny filipínských příznivců symbolicky procházejí některými částmi smrtícího pochodu a vzdávají tak hold jeho obětem. Podobná akce se koná každý rok i v USA ve státě Nové Mexiko. Na tři tisíce dobrovolníků z celého světa se sem koncem března sjíždí, aby podnikly čtyřicetikilometrový pochod pouští.
Čtyřměsíční bitva o Filipíny mezi Japonskem a spojenci vypukla krátce po útoku na Pearl Harbor. Filipínské souostroví jako tehdejší americká kolonie se logicky stalo jedním z prvních střetů pacifické kapitoly druhé světové války.
Nezlomná vůle a chuť žít
Nejznámější postavou z těch, co přežili, se určitě stal tehdy čtyřicetiletý Američan Albert Brown. Byl shledán jako nejstarší člověk, který absolvoval a přežil celý pochod. Vysilující cesta a další tři měsíce ve shromažďovacím táboře zanechaly obrovské šrámy na jeho zdraví.
Brown během cesty shromažďoval detaily o hrůzách pochodu a vše si zaznamenával špačkem tužky do malého notýsku. Sám se prý neustále divil, proč Japonci popravují silnější a mladší, zatímco jeho nechávají žít.
Po vysvobození neměl Brown ty nejlepší vyhlídky. Poloslepému vojákovi nalezli krom naprasklých hrudních a krčních obratlů dalších tucet nejrůznějších zranění a nemocí. Po dvouleté rekonvalescenci mu doktoři sdělili, že válečné útrapy se podepsaly na stavu jeho zdraví natolik, že ho nečeká více než deset let života.
Brown se však nevzdal. Dožil se nakonec neuvěřitelných 105 let. Díky neuvěřitelné síle žít je dodnes dáván za příklad americkým válečným veteránům, kteří po zbytek života bojují s nějakými zdravotními následky z války.
Patnáct let mlčení
Brownovi prý trvalo celých patnáct let, než se dokázal s děsivými zážitky pochodu vyrovnat a veřejně o něm promluvit. Jeho následná výpověď dokonale zdokumentovala celý Bataanský pochod.
Svět se tak v celé šíři dozvěděl o hrůzách, kterými museli američtí a filipínští zajatci projít.
Bataanský pochod smrti byl později klasifikován jako japonský válečný zločin. Spolu s takzvaný Sandakanským pochodem smrti na Borneu patří mezi nejhorší japonské činy za druhé světové války.
Bataanský pochod smrti absolvovali zajatci pěšky (spodní modrá značka až prostřední modrá), vlakem (červená) a opět pěšky (horní modrá.)
