Obálka knihy Jitky N. Srbové Někdo se loudá po psím

Obálka knihy Jitky N. Srbové Někdo se loudá po psím | foto: Kavárna

Básnířka Jitka N. Srbová má chvíle, kdy dokáže vyslovit nevyslovitelné

  • 0
Jitku N. Srbovou (1976) coby básnířku dosud znalo převážně publikum internetových literárních časopisů či almanachů. Její „papírová“ knižní prvotina Někdo se loudá po psím, jež vyšla nedávno v nakladatelství Dauphin, představuje Srbovou jako autorku niterné ženské lyriky.

Slovní spojení „niterná ženská lyrika“ zavání frází, přesto zde nelze jinak: u Srbové totiž vystupuje ona přímost „ženského“ pohledu natolik do popředí, že spojení „ženská lyrika“ chtěnechtě vytane na mysl. Přitom jde o lyriku věcnou, strohou, oproštěnou od kejklí hlubokomyslné metafyziky. Jako by pro básnířku neznamenala forma básní nic víc než „pouhou“ nutnost zachytit s minimem slov a s co nejtěsnějším odstupem okamžitý stav duše.

Do spánku vedou dvě cesty

Na sbírce je až nápadné, jak pomalu a soustředěně vznikala. Čtyři oddíly textů skládají lyrickou mapu milostných běsů a úzkostí, která končí v závěrečné části odstupem od básnického já, totiž verši o obývaní světa, namísto přežívání pouhého přežívání v něm; mimochodem básněmi, které co do formy autorka uchopila z celé sbírky nejpevněji.

O knize

Jitka N.Srbová: Někdo se loudá po psím

 Fotografie na obálce Jan Horáček, uspořádala Olga Stehlíková, Dauphin Daniela Podhradského, Praha - Podlesí 2011, 88 stran, náklad 300 výtisků doporučená cena 198 korun.

Jako určitý leitmotiv je kromě milostnosti a ostrého zaříkávání samoty v poezii Jitky N. Srbové patrný i příklon k přírodní lyrice. Některé z těchto veršů trpí jen simulovanou naléhavostí (výjimkou je delší cykus Červencem). Srbová je, zdá se, spíš typem intuitivního literárního talentu, který potřebuje zcela konkrétní a expresivní impuls k psaní. Její rukopis nejvíc osloví tam, kde je konkrétní a radikální. Onou radikálností přitom nemyslím výhradně otevřenost milostné lyriky, na mysli mám třeba verše plynoucí v konkrétním nočním čase (kvaziautomatické záznamy z noci s přesnými pointami: „Do spánku vedou dvě cesty/ V jedné říkáš/ Ano.“). V některých textech jako kdyby se ještě lámala a jizvila dívčí zasněnost o řezavou skutečnost - kupříkladu v závěrečném dvojverší básně Prostor ke stárnutí: „Ve spíži od oběda/ Není nic/ Zbývá zavařit čas do sklenic/ Na plodovou vodu“.

Záložka knihy Jitky N. Srbové Někdo se loudá po psím

Rukopis Jitky N. Srbové je rozpoznatelný i jakousi permanentně znejklidňující tichou lamentací. Píše-li v jedné básni „A v tomto věku je člověk již zcela hotov/ Až po pruhy na čepici“, nepotřebuje čtenář už nic dalšího, aby pochopil. A přesto dočte onu bezejmennou báseň až do hořkého konce, kde na něj nečekají „Žádná další vysvětlení“. A právě tohle jsou básně, v nichž Jitka N. Srbová dokáže vysvětlit nevysvětlitelné.

O autorce

Jitka N. Srbová

Narodila se roku 1976. Vystudovala bakalářský program na FHS UK . Publikovala v časopisech Psí víno, Weles, Pandora, A tempo Revue, H_aluze a na internetu pod nickem Natasha. Básněmi je zastoupena v literárních sbornících Stělesnost (Straky na vrbě, 2006), 7edm (Theo, 2010) a Místa nevhodná k odstranění (Městská knihovna Varnsdorf, 2010). Pracuje jako reklamní textařka. Žije v Praze.
Zdroj.: Text na záložce knihy

 


Video