"Vojákům jsme museli nosit munici, výzbroj i jídlo," vyprávěl 28letý Thaung Htay, nejstarší ze tří vězňů, kterým se podařilo uprchnout do thajského města Mae Sot, které leží přímo u hranic (reportáž zpravodaje iDNES.cz z Mae Sotu čtěte zde).
Dříve než si útěkem zachránil život, barmští vojáci ho spolu s třicítkou dalších trestanců převezli z káznice Pakokku do oblasti ve východní Barmě, kde už roky svádí boj armáda vojenské junty s odštěpeneckou Demokratickou karenskou buddhistickou armádou (DKBA).
"Nejhorší ale bylo, že vězně používali k čištění minových polí, než do nich sami vstoupili," řekl redaktorům z Thajska řízeného exilového webu Irrawaddy. "Hodně mužů, které vojáci donutili jít před nimi, šláplo na minu a zranilo se. Utekli jsme, nechtěli jsme, aby se nám stalo to samé," dodal.
Podle britského listu The Daily Telegraph se takto zranilo přes šest set vězňů, které armáda převezla k hranicím. Většinou takových, kteří nemají peníze, jimiž by podplatili dozorce ve věznicích.
Zneužívání trestanců armádními jednotkami vyvolalo pobouření, podle organizací za lidská práva se vojáci dopouštějí zločinu proti lidskosti. "Tohle by se nemělo dít za žádných okolností," reagoval Bo Ťij z Asociace barmských politických vězňů.
Všeobecně se však ví, že barmští vojáci si v oblasti bohaté na nerostné suroviny neberou příliš servítky. Život ve válečné zóně s sebou přináší bití, mučení a znásilňování. Jen za posledních deset let vypálila barmská armáda kolem 3 500 vesnic. Také nucená migrace je na denním pořádku.
Barma
