CYKLON NARGISCyklon Nargis zasáhl Barmu v noci z 2. na 3. května 2008, zabil 140 tisíc lidí a v deltě řeky Irrawaddy srovnal se zemí nebo vážně poničil bydlení 2,4 milionu lidí. Vojenská vláda obyvatele země o příchodu silné bouře vůbec neinformovala a okamžitě po katastrofě v zemi zakázala pomoc ze zahraničí a zdržovala vydávání víz humanitárním pracovníkům. Do oblasti nesměli ani novináři. Místo toho uspořádala jen pár dní po tragédii referendum o nové ústavě. Generálové začali pomoc do země pouštět až na konci května po dohodě OSN, ASEAN a barmské vlády. Zdroj: Zpráva Human Rights Watch |
"Ano, tam už smíte," radí mi usměvavá Barmánka v rangúnské cestovní kanceláři, když se ptám, jestli se mohu na vlastní pěst vydat do Twante, které je vzdálené asi hodinu cesty od někdejší barmské metropole.
Nejnovější turistický průvodce ještě uvádí, že v době jeho psaní cizinci do města cestovat nemohli a před cestou mě varují i přátelé v Rangúnu. Na checkpointech prý bude osamělý cizinec podezřelý, v deltě řeky Irrawaddy má junta údajně stále co skrývat.
Vojenská vláda opravdu nechce, aby její totální selhání po nejhorší přírodní katastrofě v dějinách země mělo svědky a turisty do rozsáhlých zničených oblastí stále nepouští. Do Twante, které leží v krajině úrodné delty jako jedno z mement tragédie z května 2008, se přesto vydávám.
Ten den vtrhl do delty bez jakéhokoli varování úřadů cyklon Nargis a zpustošil obrovské území. Po jeho řádění plavaly ve zdejších řekách tisíce lidských těl a generálové svým tvrdošíjným odmítáním pomoci ze zahraničí zabili raněné, kteří potřebovali pitnou vodu, léky a střechu nad hlavou.
Skrývám obličej v dlaních, ať mě nezpozorují vojáci
Na trajektu, který brázdí řeku Rangún do Dalá na protějším břehu, okamžitě platím daň za svůj obličej. Lístek mě stojí několikanásobně víc než místní, ale jsem rád, že jedu. Už v přístavu totiž v uplynulých letech často skončili dobrodruzi, kteří se chtěli do delty vypravit.
Na rangúnské řece se malé rybářské bárky proplétají mezi nákladními loděmi
Ihned po přistání v Dalá se z trajektu ženou davy lidí ven
V Dalá překotně nabízí své služby taxikáři, jejichž toyoty jsou jen o málo mladší než já. Takticky ale volím dodávku, kterou po Barmě jezdí místní. Před případnými problémy se v ní lépe schovám. Jízdní řád je prostý - pojede se, až bude plno a o to plno se postará řidič, který je zároveň náhončím.
Po půlhodině se mi zdá, že se na korbu vozu už nemůže vejít ani noha, ale to se šeredně mýlím. Mezi námi najednou přistane další lavička a i ta se za další půlhodinu zcela zaplní. Pár lidí pak ještě skočí spolucestujícím na klín, někteří na střechu a malý pick-up, který veze tolik lidí, jako u nás kloubový autobus, může vyrazit na svou pouť.
Na střechu auta přidávají cestující sklizeň
Na začátku cesty se pohledy potkám se všemi spolucestujícími a s těmi, kteří sedí nejblíž, se důvěrně seznámíme i svými žebry. Dodávka se divoce žene po cestě, na které je možná více děr než asfaltu. Místní si exotického cizince zkoumavě prohlížejí a zvědavě sledují můj fotoaparát.
Hned za hranicemi města se začínají objevovat první stopy toho, že kraj okusil humanitární katastrofu. Podél cesty visí plachty Americké agentury pro mezinárodní rozvoj (USAID) a v šatníku některých vesničanů jsou čepice nebo trička Světové zdravotnické organizace (WHO).
Najednou se vedle mě objevuje ruka, kterou sem někdo strčil za jízdy zvenčí. To je průvodčí, který obratně ručkuje po obvodu vozu a vybírá jízdné. Taky chci platit a vyndavám peníze. "Ty až nakonec," snaží se konduktér-artista překřičet letitý motor dodávky.
Konduktér-artista vybírá jízdné v plné rychlosti. Ručkovat po konstrukci dodávky umí bravurně
Zdlouhavou cestu v úmorném vedru si lze zkrátit i spánkem
Za chvíli už přibrzďujeme u prvního zátarasu. Buší mi srdce, obličej schovávám do dlaní a skláním se k rozpálené kabině, abych na sebe nestrhl pozornost. Voják jen obejde vůz, ale do chumlu lidí se nezkouší ani podívat, natož někoho legitimovat.
U dalšího checkpointu už tu hru na schovávanou hrají cestující se mnou. Spiklenecky se na mě usmívají a kynou rukou, že se blíží další kontrola. Voják tentokrát žádá doklady jen po řidiči a obsypané korbě věnuje jen letmý pohled. Mezitím míjíme skromná obydlí z bambusu a na zastávkách uprostřed ničeho další cestující přihazují do vozu svoji úrodu.
V hrnčířské čtvrti se umíralo nejvíce
Asi po hodině cesty zastavujeme uprostřed návsi, která je centrem Twante. Parkují tu všechny autobusy i rikšy a kolem postávají starousedlíci, kterým na hlavní křižovatce ve městě nic neuteče. Cizinec - brzy poznám, že jediný ve městě - okamžitě budí rozruch. Beru rikšu a mířím do zdejších vyhlášených hrnčířských dílen.
Barmánka kontroluje, zda je vyrobená keramika v pořádku
Muž tvaruje nádobu a manželka mu nohou roztáčí hrnčířský kruh
Čtvrť Oh-Bo, kde se manufaktury nacházejí, patřila po Nargisu k nejponičenějším částem města, mohutný vichr tu srovnal domy se zemí. Drobný rikšák musí pořádně šlápnout do pedálů, aby oplácaného Čecha dovezl na místo, ale asi po deseti minutách zastavujeme u malé pagody, za níž se tyčí první nenápadné dřevěné chatrče manufaktur.
Poprvé opatrně naťukávám téma Nargis, které je pro místní citlivé. S živlem se tu o svůj život musel přetahovat každý a téměř každý při tomto nerovném souboji o někoho přišel. "V této oblasti zemřelo mnoho lidí," říká stroze mladík, když procházíme mezi keramickými nádobami, které schnou na žhnoucím slunci. Více se ale o živlu bavit nechce.
Hrnčířskou vesnici smetl cyklón Nargis, nové chatrče jsou jen skromné
Pronikáme spolu do přítmí první dílny, jejímž srdcem je obří pec, kde se keramické nádoby vypalují. Zdejší výrobě dal Nargis paradoxně nový impuls. Nádoby je totiž možné díky speciálnímu složení směsi, ze které se vyrábějí, použít jako filtry na vodu.
Jen v Barmě přitom žije asi 15 milionů lidí, kteří nemají k čisté vodě přístup, a tak se objednávky od neziskových organizací včetně UNICEF jen hrnou. Taková příležitost je přesně to, co lidé, kteří museli po hurikánu začínat úplně od nuly, nejvíce potřebují.
Výrobky hrnčířů schnou nejdříve uvnitř a pak na slunci. Zatímco mladí pracují, ratolesti tráví čas s prarodiči.
Ulička, kde hrnčíři žijí, snad už ani nemůže být skromnější. Kolem chatrných přístřešků pobíhají malé děti a skromně vybavené příbytky slouží jen ke spaní. Všechno ostatní se děje venku. Po chvíli už zahýbáme do hrnčířské dílny, kde se vyrábějí džbány, hrnce, vázy a další předměty denní potřeby.
Na kraji sedí hrnčíř, jeho manželka ulamuje z masy hlíny a pokládá ji na kruh. Řemeslník šikovně přiloží ruce a když pak žena nohou roztočí hrnčířský kruh, po pár vteřinách vzniká umělecké dílo. Když ten zázrak vidím, chce se mi tleskat. Místní se také nemohou nasmát, jak všechno nadšeně kvituji obdivnými gesty.
Přišlo to bez varování a najednou létaly střechy
Po pár minutách se loučím s hrnčíři a má rikša brázdí ulice směrem k největší památce ve městě - pagodě Švesandaw. Ta je jen o málo mladší než rangúnská Mekka barmských buddhistů tisíciletá pagoda Švedagon a při Nargisu byla těžce poničená. Díky darům buddhistů z celého světa se ale památka rychle vzpamatovala.
Na obnovu poničené pagody v Twante se po Nargisu složili buddhisté z celého světa
U obří pagody v Twante byli jen mniši, turisté tentokrát nedorazili
Dnes už jsou tu stopy po hurikánu vidět, jen když se člověk pozorně dívá. Připomínají jej omlácené střechy některých svatyň. "Stále tady opravujeme, co Nargis poničil," říkají dělníci a z plechů vystřihávají ozdoby na střechy. Uvnitř pagody jsem jen já a pár mnichů, dnes se na památku žádný jiný turista podívat nepřijel.
Zato před pagodou je rušno. Vesničané právě sklidili první zeleninu a tu je potřeba dobře zpeněžit. Úroda je dobrá, a tak mají zemědělci důvod k radosti. Další smích na jejich tvářích vykouzlil fotoaparát toho podivného cizince. Podél stánků si to vykračuji do zapadlé uličky stranou od ruchu hlavní třídy.
Zastrčená ulička v Twante si žije vlastním životem
Život jako by se tu zastavil před mnoha a mnoha lety. Lidé žasnou, v těchto končinách turistu možná ještě nikdy neviděli. Okamžitě kolem sebe mám chumel dětí, které ostych na rozdíl od dospělých postrádají. Ti nejotrlejší uličníci se odváží se i přiblížit a zaprosit, jestli bych jim ukázal jejich fotografii.
Uprostřed prašné ulice hoří tráva a na zahrádce jednoho domu stařík lisuje rýži. "Toto všechno jsou nové domy. Nargis to tu celé smetl a umřelo mnoho lidí," vysvětluje mi mladík, ze kterého je lehce cítit alkohol. Společně dojdeme až ke skupince žen, které sedí na kraji cesty.
Úroda se letos povedla, a tak není důvod ke smutku
Podivný cizinec s foťákem do zapadlé uličky v Twante opravdu často nezajde
Jedna z dívek má zohavený obličej na polovině lebky jí nerostou vlasy. "To se jí stalo při Nargisu. Bouře udeřila a dívka při prvních poryvech upadla na rozpálenou plotnu," říká mladík a doprovází mě na konec ulice. Jen o pár stovek metrů dál na mě čeká další příběh.
"Přišlo to úplně bez varování. Tady ty střechy všechny létaly," líčí kluk dramatické momenty, když poprvé udeřila bouře. "Já jsem se stihl schovat a z mé rodiny naštěstí nikdo nezemřel. Jen tady v ulici ale přišli o život tři lidé," dodává.
Řeka, ve které plavaly stovky mrtvol
Rušno je i na druhé straně města u kanálu Twante. Na molu posedávají zemědělci a na hladině se pohupují desítky bárek. Všechno působí idylicky. Pravda je ale vepsaná ve tvářích lidí. Dobře si pamatují, že v této a dalších řekách plavaly těsně po Nargisu tisíce mrtvol, které voda zvolna odnášela do moře.
U mola v Twante vládne pohoda, ale v květnu 2008 tu čpěla smrt
Pak už nasedám do autobusu, který snad ještě zažil, když byla Barma britskou kolonií. Jeho řidič se po chvíli jeví jako zneuznalý závodní jezdec, který s tlumiči nemá žádné slitování. Zběsile si to šněruje po okresce plné výmolů a cestující někdy vyskočí tak vysoko, že se bouchnou hlavou o strop.
Výstup a nástup na trajekt se děje ještě dávno předtím, než loď přirazí ke břehu
Rychle okoukám jednoduchou fintu dalších cestujících v expresu - držet se zuby nehty sedačky před sebou a doufat, že ji prudkým pohybem nevytrhnete. Za námi mezitím zapadá slunce a v chatrčích u cesty se pomalu rozsvěcí svíčky a ohně. V deltě skončil další den.
|
Twante leží jen hodinu cesty od Rangúnu |
