Jste žena, kvůli které může za pár hodin na sjezdu ČSSD padnout premiér. Kde jste se vlastně vzala? Co jste dělala předtím, než se z vás stala podnikatelka?
Vyrůstala jsem v poměrně chudé rodině, matka byla invalidní, otec zedník. Když mi bylo osmnáct, tak jsem končila střední školu, mezitím se mi narodilo dítě…
… ještě na střední škole?
Ano. Začala jsem pracovat na Vlachovce. To byla cesta, jak dostudovat a uživit se. Po revoluci jsem si začala pronajímat restaurace a provozovat je. Jednu, pak další a další. Měla jsem takhle pronajatý hotel, kemp i tu Vlachovku. Později jsem začala nemovitosti kupovat.
A tak jste se jednoho dne stala i majitelkou domu, kde sídlí nevěstinec Escade.
Vůbec jsem do toho jít nechtěla. Pomáhala jsem lidem, kteří chtěli koupit dům, s projekty, s úvěrem... Pak jeden z nich zemřel při havárii a projekt byl v ohrožení. Měla jsem v tom nějaké peníze, tak jsem to vzala do rukou a dům postavila. Původně jsem tam opravdu začala podnikat s penzionem. Pak se objevila dáma, která tam chtěla provozovat něco jiného…
… tedy nevěstinec.
Mně to v podstatě uvolnilo ruce, protože ten dům není na penzion vhodný. Je v postranní ulici. Takže jsem tu nabídku uvítala. Mnozí si myslí, že z pronájmu na nevěstinec mám statisíce, ale tak to není.
A kolik to je?
Rozhodně ne statisíce měsíčně.
Prostituce? Věc dobrovolná
Takže jste se vlastně oklikou dostala k takovému podnikání, jako je nevěstinec.
Já jsem se nedostala k podnikání, jako je nevěstinec…
… tak tedy do vašeho domu se nevěstinec nastěhoval. Řekněte mi, jaký máte postoj k prostituci.
To byste musel mít podobné otázky také k různým institucím, které rovněž pronajímají nemovitosti ke stejnému účelu.
Zpět k vašemu postoji k prostituci.
Nedívám se na to nijak. Já tu službu neposkytuji, ani nejsem klient. Ale myslím si, že je to svobodná vůle každého člověka, co dělá se svým tělem, se svou morálkou.
Myslím, že některé ty dívky to nedělají úplně dobrovolně.
Taky se to říká. Ale já se spíš domnívám, že je to věc dobrovolnosti. Proč to dělají, je jejich záležitost. A pokud si myslí, že to mohou dělat a mají na to psychiku, ať to dělají. To není můj problém. Když se podíváme do historie, vždycky to bylo a obávám se, že to vždycky tak bude.
Znám některé lidi, kteří říkají to co vy. Znám další, kteří jsou přesvědčeni, že jde o zneužívání dívek, třeba v nouzi.
To vážně nedovedu rozluštit. Nevím, zda to dělají dobrovolně, nebo ne. Ale pokud jsou svéprávné, tak musejí vědět, co dělají.
Říkáte, že máte s prostitucí společného jen to, že pronajímáte dům. Máte ovšem také na své jméno internetovou doménu www.escade.cz, na které poskakují nahá děvčata a zvou k návštěvě erotického klubu…
Jasně, protože jsem přepustila jméno podniku. Má firma se dříve jmenovala Escade-Šeba. Před lety, když mne oslovila provozovatelka toho klubu, tak jsem jí přepustila jméno Escade a i tu doménu.
Trváte tedy na tom, že nemáte s provozováním nevěstince společného nic víc než pronájem domu?
Nechodím tam ani jako klient.
Neříkejte. Jak ovšem o tom, co se děje ve vašem domě, mluvíte se svými dětmi? Ptají se vás na to?
Mé děti vědí, že je tam takový provoz, protože vědí o všech mých aktivitách.
Myslel jsem třeba na to, až vaše nejmladší, šestiletá dcera bude trochu starší a zeptá se: Mami, proč jsi svůj dům pronajímala prostitutkám?
Neumím si představit, že by se mne na to zeptala, protože to nepovažuji za nic tak mimořádného. A za druhé si myslím, že bych jí to logicky vysvětlila. Že se živím pronájmy, a pokud to není trestný čin, tak nevím, proč bych to neměla dělat.
Jste pro legalizaci prostituce?
Potíž je, že se politici toho tématu bojí a vyhýbají se odpovědnosti.
Shodou okolností to byl právě Stanislav Gross, manžel vaší přítelkyně, který před časem přišel s návrhem na legalizaci prostituce.
Myslím, že se podíval do jiných zemí, kde je to legalizováno. Tak proč by to tak nemělo být u nás?
Gross působí příjemně
Když už jsme u Escady – ta se začala probírat před dvěma lety a psalo se o vašich nočních telefonátech s Grossem a Tvrdíkem. Vy jste nedávno řekla Lidovým novinám, že to nejsou jediní politici, se kterými se znáte. Kdo jsou ti další?
Nebudu nikoho jmenovat. Pokud bych to udělala, byly by z toho další spekulace a aféry. Nikdy jsem se neseznamovala s politiky, abych z toho měla nějaké výhody. Seznamuji se s lidmi, protože mne zajímají, a ne proto, že bych je chtěla využívat.
Tak mi povězte, co je pro vás zajímavého třeba na panu Tvrdíkovi?
Potkala jsem se s ním na muzikálu Pomáda, když jsem byla producentkou. Někde bylo naznačeno, že jsme si po nocích telefonovali…
… já jsem zachytil ještě divočejší zprávy, že jste k sobě měli – jemně řečeno – velice blízký vztah.
To je fáma. Ale už jsem se setkala s tolika fámami, že už se ničemu nedivím. Mezi mými domnělými partnery už chybí jen lední medvěd.
Zpět k těm zajímavým lidem. Jak na vás při osobním setkání, mimo politiku, působí Stanislav Gross?
Kdyby to nebyl příjemný člověk, tak se s ním nebudu potkávat.
Můžete se kamarádit jen s jeho ženou a on vám už nemusí přijít moc sympatický…
Víte, já nemám moc kamarádských vztahů. I proto, že mám málo času a musím se starat o své tři děti. Proto mne už s mými přáteli musí něco spojovat. A tím, že máme společné děti...
Společné? S panem Grossem? To by bylo trochu víc, než jsem očekával.
No ne přímo společné, ale stejně staré. Takže jsou to spíš taková rodinná setkání, kde se bavíme o tom, co děláme, co nakupujeme, takové ty soukromé věci. Nikdy jsme do toho netahali politiku.
V soukromí je to tedy podle vás milý člověk. Dá se s ním o něčem zajímavě podiskutovat?
O fotbale.
Vy rozumíte fotbalu?
Já jsem kdysi fotbal hrála.
Takže když je zajímavý fotbal v televizi, můžete si o tom popovídat.
Někdy se i společně díváme. Mě sport baví.
Se ženou Stanislava Grosse jste se, jak vyprávíte, seznámila ve svém podniku Leon.
Byla to klientka.
Pak jste si začaly častěji povídat a časem jste se staly přítelkyněmi.
Já se chovám ke klientům jako majitelka podniku. Povídám si s nimi. Se Šárkou jsme se bavily víc, byly jsme si věkově bližší.
A jednou jste se stavila u nich doma a tam jste se poznala i s manželem.
Přesně tak, ale tehdy to byl ještě řadový politik. Kdyby byla pravda to, že chci z přátelských vztahů kořistit, neseznamovala bych se zrovna se Standou a se Šárkou.
Podnikání se Šárkou? V čem je problém?
Říkáte, že se s lidmi seznamujete, aby byli vašimi přáteli. Přesto jste v případě Šárky Grossové spojila přátelství s obchodem. Nemůžete si tím své kamarádství zkazit? Pohádáte se třeba o peníze...
Kamarádství končí spíš ve chvíli, kdy lidi zaměstnáte, ne když s nimi obchodujete. A tohle nebyl úplně společný obchod. Byl to spíš souběžný projekt. A tím, že Šárka měla i oddělené účetnictví, nehrozilo, že bychom se přely o peníze.
Mohlo se ovšem stát, že by se paní Grossové nepodařilo prodat, jak se to právě stalo, její dům a vy byste přišla jako ručitelka o pět milionů.
Vůbec nic by se nestalo. To bych vyplatila ten dluh, převzala dům a pokračovala v projektu sama.
Váš společný projekt začal asi před rokem. To ani vás, ani Šárku Grossovou, ani premiéra nenapadlo, že by z toho mohl být nějaký problém? Vůbec jste se nad tím nezamysleli?
V čem ale má být ten problém? Dejte podnikatelům a politikům nějaký návod k používání. Aby věděli, já jsem teď politik a nesmím se s nikým kamarádit. Pokud s těmito lidmi přátelíte, můžete tušit, že to může být problém. Ale to přátelství může být tak pevné, že si hned neříkáte: Pozor, tady hrozí průšvih. To by mi přišlo velmi pokrytecké.
V politice ale přece fungují také nějaká nepsaná pravidla. Očekával bych, že minimálně Stanislava Grosse, který byl vždycky velmi opatrný, to napadnout může. Že si může říci: To mi budou vyčítat.
A co mu budou vyčítat? Že jsem žena a podnikatelka?
Že jeho žena podniká s dámou, která pronajímá dům nevěstinci.
To nedělám ale jen já. Magistrát to dělá také a primátor Bém chodí do Sněmovny a nikdo se za něj nestydí. A není sám.
Stejně myslím, že premiér mohl čekat, že mu právě takové spojení bude někdo jednou vyčítat. A to se také stalo.
Co mu vyčítají? Připadá jim zvláštní, že pronajímám nemovitost k těmto účelům. A když se budeme bavit o státních institucích, tak to divné není? To je přeci daleko horší.
To může být. Vy jste prostě možný problém neřešili.
Já za sebe jsem to tehdy neřešila. Tušila jsem, že to nebudu mít jednoduché. Ovšem že lidem připadá špatné mé podnikání s paní Šárkou, to mi přijde trochu zvláštní.
Celkem neobvyklé v evropských poměrech je přece i jen to, že manželka premiéra podniká.
Mělo by to být naopak. Když ta žena chce podnikat, chce dokázat manželovi, že by mohla něco vybudovat, tak je to přeci lepší, než kdyby jen chodila ke kadeřníkovi a nechala si lakovat nehty.
Ovšem lidé, kteří nejsou Šárka Grossová a chtěli by třeba rozjet stejný projekt, třeba nedostanou na své jméno tak rychle úvěr od banky.
Ale ona měla co nabídnout. Měla dobrý projekt. Byl schválen od banky, že má hlavu a patu, tak proč ne. Vždycky budou lidi, kterým se nebude něco líbit. Myslím, že je to pořád lepší, než když manželka politika sedí v nějaké dozorčí radě. I tohle je určitým způsobem zkušenost. Ukázalo se, že lidem vadí, když žena premiéra podniká. Ta příští to asi už dělat nebude.
To se tedy vážně ukázalo. Jak měl váš společný projekt fungovat? Prodávat byty každá za sebe?
Ano, tak to bylo. Společně zařídit stavbu a byty prodávat každá sama.
Vás by tedy teoreticky ani teď nic nenutilo prodat vaši část projektu?
Ne, nenutilo.
Ale nakonec jste se k tomu rozhodla.
Vidíte, co se kolem toho děje. Kdyby úřady postupovaly normálně, tak bych pokračovala. Teď ne.
Jak to bude s penězi? Vyděláte? Skončí to na nule? Proděláte?
Když to skončí na nule, bude to dobré.
Proto jste mluvila o tom, že Šárka Grossová je váš drahý koníček?
No jistě, protože na tom projektu, který je dobrý, jsem mohla vydělat nějaké peníze. Nejenom že o výdělek přijdu, ale můžu ještě prodělat.
Šárka je podnikavá
Mluvili jsme o tom, jaký je v osobním styku Gross. Jak byste charakterizovala jeho ženu? Je třeba hovorná, nebo spíš uzavřená?
Myslíte, že bych se s ní kamarádila, kdybych řekla, že je to protivná ženská?
Nepředpokládám samozřejmě, že mi řeknete, že je to husa. Ale i přátelé mohou být různí. Jaká je ona?
Šárka je normální ženská, která má normální starosti. Teď bohužel i nějaké větší. Stará se o své děti a je podnikavá, prostě aktivní. Není to ženská, která umí sedět doma…
Vy to asi budete vědět, vzalo ji hodně, že tenhle projekt nevyšel?
Spíš ji vzala celá ta kauza. Byla a je nepříjemná. Hodně nás zasahuje. Mně do soukromí, do komunikace s úřady, někteří klienti třeba nechtějí chodit do mých podniků.
Takže z vašeho pohledu by bylo dobré, kdyby to Gross neustál a skončil by. Vám by to život ulehčilo?
Samozřejmě úleva by to byla. Ale nechtěla bych říkat: Tak by to mělo být. Je to samozřejmě jeho rozhodnutí a jeho politika a on musí vědět, co udělá.
Vídáte se se Šárkou Grossovou poslední dobou, od té doby, co se o vašem projektu píše v novinách?
Samozřejmě. Za prvé jsme se musely potkat, abychom vyřešily náš projekt. A za druhé si myslím, že není důvod, proč bychom se měly přestat scházet.
Probírali jste s Grossovými i to, co se kolem vás děje?
Ano, ale nijak zvlášť intenzivně. Všichni si o tom myslíme to samé. Navíc to není úplně příjemné téma.
Čekal bych, že se třeba domluvíte na tom, co budete říkat do novin.
Takhle se neradíme. Pokud někde mluvím, tak sama za sebe. Původně jsem nechtěla, ale pak jsem zjistila, že mi nic jiného nezbývá.
Nabízeli mi, ať na Grosse něco vytáhnu
Někde jste řekla, že máte strach, aby vám vaše nájemkyně, provozovatelka nevěstince, nevypověděla smlouvu.
Ano, bála jsem se toho. Nechtěla bych dům prodávat. Jí tam chodili neznámí lidé a začali nabízet úplaty děvčatům za to, aby dosvědčili, že já jsem ta majitelka.
Kolik to stojí, říci o vás, že jste bordelmamá?
Někdy až pět set tisíc korun. To skutečně nabízeli.
Skoro se mi nechce věřit, že by kvůli takové informaci někdo nabízel takové peníze.
Mně taky, ale nemám důvod nájemkyni nevěřit.
Vám nikdo nenabízel peníze za to, abyste něco řekla na Grosse?
Nevyvracím to.
Takže nabízel? Kdo? A kolik?
Daleko větší částky.
Než těch pět set tisíc?
Ano.
Řekněte mi, kdo to byl. Byl to někdo z byznysu, nebo z politiky?
Rozhodně to nebyl dobrý člověk.
Vy jste ho odmítla?
Ano.
Kdyby to tak vážně bylo a opravdu vám někdo nabízel peníze za to, že na Grosse něco vytáhnete, tak mne zajímá, co by to tedy mělo být?
To není o tom, co vytáhnu, ale co bych měla udělat.
A co?
Já neudělám vůbec nic. Já si tu myšlenku ani dál nepustím. Neprodávám lidi a neprodávám kamarády.
Kdo to byl? Znáte ho?
Ne a asi ani ti lidé neznají mne. Věděli by, že to nemá cenu zkoušet.
Řekněte mi na závěr: je podle vás Gross dobrý premiér?
Nevím, to neumím posoudit.
A je to dobrý člověk?
Je to dobrý člověk a příjemný premiér.
Proč se ptám – mluvíte o něm celkem hezky, zastáváte se ho. Nevšiml jsem si ovšem, že by se někdy zastal on vás. V parlamentu dokonce říkal, že není šťastný z toho, že jeho ženě ručíte zrovna vy. To mi nezní moc kamarádsky.
Kamarádství je i o něčem jiném. A aby mi bylo líto, že se k tomu vyjádřil tak, jak to po něm chtěli všichni ostatní, to mi líto není.
V osobním styku jste poslední dobou neměla pocit, že by se váš vztah změnil. Že by se choval odtažitě?
My se díky tomu tlaku, který je poslední dobou, vídáme jen málo. Ale nemám pocit, že bychom měli vůči sobě zášť.
Takže ten vztah je stále příjemný a přátelský?
Ano, ano.
Vy jste také trestně stíhána kvůli údajnému pojistnému podvodu. Na to mi, předpokládám, řeknete, že jste nevinná…
Řeknu. Trestně stíhaný byl navíc kdekdo. Třeba i pan Havel a prezident Masaryk a kam to dotáhli.
Třeba to taky jednou dotáhnete do politiky. Nechystáte se ovšem v nejbližší době, že?
V současném stavu určitě ne. Ale nikdy nemůžete říkat nikdy.
 Libuše Barková. (25. března 2005) |
