Ať už se díváme na rozhodnutí brněnského soudu okem veselým a ironickým, nebo naopak okem vážným, musíme v obou případech konstatovat, že výrok soudu o umístění slečny Škrlové do vazby vyvolává překvapení.
Bára Škrlová se prokazatelně v minulosti vydávala nejdříve za třináctileté děvče, pak za třináctiletého chlapce, a bez ohledu na to, že má na krku skoro čtyřicítku, dokázala oblafnout v tuzemsku i ve vyspělejší západní Evropě celou řadu odborníků zabývajících se dětmi.
Stíhaná je ostatně také nikoliv v kauze týraných dětí - tam ji policie potřebuje vyslechnout jen jako svědka - ale ve věci dělání si dobrého dne z brněnského Klokánku. Stíhání budí dojem, že není úplně košer, vždyť autor tohoto sloupku se do Klokánku ve svých dvaačtyřiceti letech dobýval stejně jako Škrlová, a nikdo ho nestíhá.
Pravdou samozřejmě je, že autora sloupku, na rozdíl od Škrlové, do Klokánku nevzali. A tak, když se rozhodneme v celé kuřimské kauze udržet potřebný nadhled, musíme se tázat, proč soud poslal Škrlovou do vazby, a ne do některé z amerických centrál NASA, aby prozkoumali, není-li mimozemšťanem.
A když zapomeneme na ironii - vždyť sám začátek kauzy, týrání malých chlapců, moc k smíchu není - tak nám nad rozhodnutím soudu také zůstává rozum stát. Třiatřicetiletá žena, co se úspěšně a opakovaně vydává za dítě, patří dříve než na vazbu na dlouhé a pečlivé pozorování uzavřeného psychiatrického oddělení.