Volba labouristů tak dovoluje Šaronovi dát dohoromady všestrannou vládu národní jednoty, která nebude složena jen z nacionalisticky a nábožensky orientovaných členů.
Vláda má za úkol ukončit násilí na Blízkém východě, při kterém od září přišlo o život více než 300 lidí, především Palestinců.
Barak s účastí v Šaronově vládě souhlasil jen podmínečně
Bývalý předseda izraelské vlády Ehud Barak po tříhodinovém jednání 15. února souhlasil se vstupem jeho strany do Šaronovy vlády.
"Při tříhodinové společné schůzce se oba politici dohodli na ustavení vlády národní jednoty," uvedla agentura Reuters na základě psaného dokumentu ze závěru koaličních jednání.
"Definitivní vytvoření kabinetu stále ještě závisí na dokončení politických směrnic a koaličních dohod," uvádí dále prohlášení Barakova úřadu. Dodává, že Barak doufá, že pro své rozhodnutí získá konečné potvrzení své strany počátkem příštího týdne.
Labouristé chtějí klíčová křesla ministrů obrany a zahraničí
Oba vůdci se prý dohodli, že Strana práce by mohla obsadit v nové vládě premiéra Šarona, který je zároveň šéfem pravicového bloku Likud, funkce ministra obrany a zahraničí.
V Izraeli vládla velká koalice mezi dvěma největšími formacemi, labouristickou Stranou práce a pravicovým Likudem, již pět a půl roku v 80. letech. Ustavena byla tři měsíce po takřka nerozhodných volbách z června 1984. V čele kabinetu stál šéf labouristů Šimon Peres, kterého po dohodě v říjnu 1986 vystřídal předseda Likudu Jicchak Šamir.
Velká koalice byla zachována i po volbách v listopadu 1988 a rozpadla se až v březnu 1990 kvůli sporům mezi oběma stranami ohledně plánu USA na zahájení přímého izraelsko-palestinského dialogu.
