Vrací se Bangladéš do časů občanské války roku 1971, která podle velmi střízlivých odhadů stála životy půl milionu lidí? Chvílemi to tak vypadá. Jedna z nejtemnějších kapitol dějin této jihoasijské země vyhnala obyvatele do ulic. A podobně jako před dvaačtyřiceti lety i teď je dělí na stoupence muslimské jednoty (nyní islamisty, chcete-li) a nacionalisty.
Opět umírají lidé. Co se tedy zkraje 70. let v jižní Asii dělo? "Jde o nejneuvěřitelnější, nejpromyšlenější kampaň od doby, kdy nacisté obsadili Polsko," citoval tehdy časopis Time nejmenovaného amerického lídra.
Masakr a odvetaVznik Bangladéše, do té doby známého jako Východní Pákistán, provázely v roce 1971 řeže, které si vyžádaly (dle nejvyšších odhadů) životy tří milionů lidí. Střízlivější odhad mluví o 200 až 500 tisících. Pákistánská armáda ze západní, urdsky hovořící části země tehdy s pomocí místních spojenců plánovitě likvidovala bengálskou nacionalistickou inteligenci, která usilovala o nezávislý stát (poté opravdu vzniknuvší Bangladéš). Bengálci pak v odvetě za masakry zabíjeli členy propákistánských milicí a jejich údajné sympatizanty. |
"Řekli nám, že jdeme zabíjet hinduisty, nevěřící. Jednoho dne jsme obklíčili vesnici a dostali rozkaz pobít obyvatele. Jenže před námi stály vesničanky recitující z Koránu a modlící se za milosrdenství," vzpomíná pákistánský voják. "Měly smůlu. Velitel nám řekl, ať neztrácíme čas...," dodal.
Oč šlo? Tehdejší Východní Pákistán (současný Bangladéš) usiloval o nezávislost. Ve svazku se západními souvěrci se cítil být opomíjen. Hlavní město i důležité úřady byly na západě, kde se dělala důležitá rozhodnutí. Problém byl i jazykový. Na východě se hovořilo bengálsky, pákistánští lídři však v celém státě velmi nesmlouvavě prosazovali urdštinu.
Bengálský intelektuál na odstřel
Ne každý s ambicemi bengálské elity souzněl. Militantní východopákistánští muslimové stáli o širší islámskou vlast. Jejich cílem nebylo odtržení: spíše se chtěli vypořádat s hinduisty, kteří tu po dělení Indie (1947) zůstali. Na ty si vyšlápli i pákistánští vojáci, kteří plánovitě vraždili také bengálskou inteligenci. Tedy muslimy.
Uniformy i spřízněné milice též systematicky znásilňovaly ženy. "Cílem bylo zneuctít bengálské ženy a zničit tak společenství. Znásilněno bylo 200 až 400 tisíc žen. Neznámý počet žen po hromadném znásilnění zemřel, další byly po zločinu zabity," napsal reportér Adam Jones. Jahjá Chán, v té době prezident Pákistánu, o lidech z východní části své země pravil: "Zabij jich tři miliony a zbytek ti bude jíst z ruky."
Tolik obětí jeho akce patrně neměla, půl milionu osob ale podle střízlivých odhadů zahynulo. Bengálské dokumentační středisko genocidy tvrdí, že jde jistě o sedmimístné číslo. (Západní) Pákistánci míní, že zemřelo 25 tisíc lidí.
Kladivo na opozici
Bangladéš získal nezávislost. Rovněž díky podpoře Indie. Nutno dodat, že si vítězové došlápli na usvědčené i domnělé spojence pákistánského západu. Především na spoluobčany jiného než bengálského původu - při odvetném řádění zemřelo 50 a 500 tisíc lidí.
Nynější lídři Bangladéše se rozhodli zúčtovat s minulostí. Soud nedávno poslal do vězení na doživotí Abdulkadíra Mullu za zločiny, kterých se dopustil na straně armády. V témže procesu bylo odsouzeno dalších šest mužů. Duchovní Abul Kalam Azad dostal v nepřítomnosti trest smrti.
Parlament navíc schválil zákon, který umožní více viníků ztrestat smrtí. Jenže... Všichni odsouzení jsou vůdcové Bangladéšského islámského společenství, největší islamistické strany v zemi. Ta je nyní v opozici. Vládnou političtí potomci někdejších nacionalistů. Není nutné dodávat, že z nich nikdo za desítky let staré činy před tribunálem nestojí.
